21 C 143/2022-19 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 28.1.2022, doplněnou podáním ze dne 11.7.2022, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 8 077 Kč s příslušenstvím s tím, že dlužná částka představuje nezaplacené pojistné ve výši 3 823,90 Kč za období od 31.8.2020 do 21.12.2020, které byl žalovaný povinen platit podle pojistné smlouvy [číslo] pro pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tov. zn. Audi, [registrační značka]. Dále nezaplacené pojistné ve výši 4 240,10 Kč za období od 22.9.2020 do 11.1.2020, které byl žalovaný povinen platit podle pojistné smlouvy [číslo] pro pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tov. zn. Audi, [registrační značka]. A dále dlužná částka představuje náklady na upomínání ve výši 2x 200 Kč dle Sazebníku poplatků. 2. Soud v daném případě nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o.s.ř.). Usnesení zdejšího soudu ze dne 28.6.2022 č.j. 21 C 143/2022-13 obsahující výzvu k vyjádření, zda účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno dne 29.6.2022 a žalovanému dne 11.7.2022. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: 5. Z pojistné smlouvy [číslo] vyplývá, že mezi žalobkyní a žalovaným, byla s účinností od 23.9.2020 uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tov. zn. Audi typ A6, [registrační značka], a to na dobu neurčitou. Žalovaný se v předmětné smlouvě zavázal platit žalobkyni roční pojistné ve výši 12 444 Kč, splatné měsíčně po 1 037 Kč, vždy k poslednímu dni každého měsíce roku. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že byl seznámen s pojistnými podmínkami VPPPMV-R [číslo] a se Sazebníkem administrativních poplatků. 6. Z upomínky ze dne 30.10.2020 k pojistné smlouvě [číslo] plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužného pojistného ve výši 1 087 Kč. 7. Z Informacích o zániku ze dne 4.1.2021 plyne, že žalobkyně oznámila žalovanému zánik pojištění ke dni 20.12.2020. 8. Z upomínky ze dne 6.2.2021 k pojistné smlouvě [číslo] plyne, že žalobkyně upomenula žalovaného o úhradu částky 4 037 Kč. 9. Z pojistné smlouvy [číslo] vyplývá, že mezi žalobkyní a žalovaným, byla s účinností od 23.9.2020 uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tov. zn. Audi typ A6, [registrační značka], a to na dobu neurčitou. Žalovaný se v předmětné smlouvě zavázal platit žalobkyni roční pojistné ve výši 14 004 Kč, splatné měsíčně po 1 167 Kč, vždy k 22. dni každého měsíce roku. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že byl seznámen s pojistnými podmínkami VPPPMV-R-9/ 2020 a se Sazebníkem administrativních poplatků. 10. Z upomínky ze dne 21.11.2020 k pojistné smlouvě [číslo] plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužného pojistného ve výši 1 217 Kč. 11. Z Informacích o zániku ze dne 22.1.2021 plyne, že žalobkyně oznámila žalovanému zánik pojištění ke dni 10.1.2021. 12. Z upomínky ze dne 27.2.2021 plyne, že žalobkyně upomenula žalovaného o úhradu částky 4 440 Kč. 13. Ze Sazebníku administrativních poplatků platný od 1.1.2020 plyne, že poplatek za upomínku dlužného pojistného po zániku pojištění činil 200 Kč. 14. Z předžalobní výzvy ze dne 19.1.2022 plyne, že právní zástupce žalobkyně upomenul žalovaného o úhradu dluhu. Tato upomínka byla žalovanému zaslána dne 20.1.2022, což bylo zjištěno z poštovního podacího archu. 15. Podle § 3 odst. 1 věty prvé zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. 16. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2758 odst. 2 ObčZ není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou. Podle § 2782 odst. 1 ObčZ má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2783 odst. 1 ObčZ není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Podle § 2783 odst. 2 ObčZ je jednorázové pojistné splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. Podle § 1968 věty první ObčZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen z části. 18. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byly platně uzavřeny pojistné smlouvy pro pojištění odpovědnosti z provozu vozidla specifikované výše tohoto odůvodnění (zákon č. 168/1999 Sb.), a to u pojistné smlouvy [číslo] s počátkem pojištění od 23.9.2020 na dobu neurčitou a u pojistné smlouvy [číslo] od 23.9.2020 na dobu neurčitou. V pojistné smlouvě [číslo] se žalovaný zavázal hradit žalobkyni roční pojistné ve výši 12 444 Kč, splatné měsíčně po 1 037 Kč vždy k poslednímu dni každého měsíce roku a v pojistné smlouvě [číslo] se žalovaný zavázal hradit žalobkyni roční pojistné ve výši 12 004 Kč, splatné měsíčně po 1 167 Kč vždy ke 22. dni každého měsíce roku (§ 2783 odst. 2 Občz). Žalovaný neuhradil u pojistné smlouvy [číslo] pojistné splatné k 31. dni 8., 9., 10. a 11. měsíce roku 2020 a u pojistné smlouvy [číslo] pojistné splatné dne 22. dni 9., 10., 11. a 12. měsíce roku 2020, čímž porušil svou povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2458 odst. 1 ObčZ. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má podle § 2782 odst. 1 ObčZ právo na pojistné za dobu trvání pojištění, tj. u pojistné smlouvy [číslo] za dobu od 31.8.2020 do 20.12.2020 a u pojistné smlouvy [číslo] za dobu od 22.9.2020 do 10.1.2020, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužné pojistné u pojistné smlouvy [číslo] ve výši 3 836,90 Kč a u pojistné smlouvy [číslo] ve výši 4 240,10 Kč. 19. Soud má dále za prokázané, že žalovaný byl s placením pojistného v prodlení, a proto má žalobkyně právo požadovat po žalovaném podle § 1970 ObčZ i úrok z prodlení. První den prodlení žalovaného s úhradou měsíčního pojistného připadl vždy na den následující po splatnosti jednotlivého pojistného. Výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z dlužného pojistného tak., jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. 20. Zbytek uplatněného nároku ve výši 2x 200 Kč uplatňuje žalobkyně s odkazem na Sazebník poplatků, v němž je stanovena výše upomínacího poplatku. 21. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných pojistných podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění pojistných podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva, pro níž platí, že nesmí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 22. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění„ slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 42/03). 23. Podle ust. § 1813 Občz se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem nepřiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dle občans