21 C 220/2022-24 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobou doručenou soudu dne 31.3.2022, doplněnou podáním ze dne 2.9.2022, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 1 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 19.3.2015, uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba], sídlem [země] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zapůjčené peněžní prostředky vrátit do 20.4.2015 spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky, což však neučinila, a to přes výzvy žalobkyně. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni z předchůdkyně žalobkyně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017. 2. Žalovaná byla usnesením ze dne 29.8.2022, č. j. 21 C 220/2022-13, vyzvána, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení výzvy písemně vyjádřila k připojené žalobě a aby ve vyjádření uvedla, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, případně v jakém rozsahu, dále aby vylíčila rozhodné skutečnosti ve věci a aby označila důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Žalovaná byla dále usnesením vyzvána, aby se ve lhůtě 14 dnů vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla zároveň upozorněna, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila ani k žalobě, ani k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně rovněž souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní zjistil soud následující skutečnosti: ze smlouvy (prohlášení) [číslo] ze dne 19.3.2015 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč a žalovaná tyto prostředky přijala a zavázala se je vrátit spolu s poplatkem ve výši 330 Kč do 20.4.2015, což stvrdila svým vlastnoručním podpisem v kolonce„ Podpis klienta“. Z čl. 5 Standardních podmínek žalobkyně soud zjistil, že veškeré částky poskytnuté předchůdkyní žalobkyně byly splatné v jedné splátce. Z faktury [číslo] ze dne 19.3.2015 plyne, že dluh žalované činí 1 000 Kč na jistině a 330 Kč na poplatku. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017 a její přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla z předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Z dopisu ze dne 18.1.2018 (odeslaného dle podacího archu dne 26. 1. 2018) soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy. Z dopisů ze dne 11.3.2020 (odeslaných dle podacího archu dne 17.3.2020 na tři adresy: [adresa žalované], dále [ulice a číslo], [obec] a [ulice a číslo], [obec]) soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky. 5. Žalovaná, jak výše uvedeno, se ve věci nevyjádřila, nezpochybnila listiny předložené žalobkyní a sama žádná tvrzení ani důkazy nepředložila, ač k tomu byla soudem vyzvána. 6. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 2991 odst. 2 ObčZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 1968 ObčZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je z větší části důvodná. 12. Soud má za prokázané, že žalobkyně je věcně legitimována k vedení sporu na základě smlouvy o postoupení pohledávky (§ 1879 ObčZ). Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla v roce 2015 uzavřena smlouva, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžité prostředky ve výši 1 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit nejpozději do 20.4.2015 peněžní prostředky žalovaná převzala v hotovosti, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy (prohlášení [číslo]). Žalobkyně k prokázání těchto svých tvrzení označila a předložila soudu prohlášení [číslo] ze dne 19.3.2015. Předně se však soud zabýval tím, zda žalobkyně v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinným od 1.1.2011 do 1.12.2016, před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně posoudila úvěruschopnost žalované. S ohledem na vyjádření žalobkyně v žalobě, že nedisponuje žádnými doklady o způsobu ověřování schopnosti žalované úvěr splácet, dospěl soud k závěru, že v daném případě předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované a smlouva o zápůjčce je podle výše tohoto odstavce uvedeného zákonného ustanovení neplatná. 13. Soud se dále zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení (§ 2991 a násl. ObčZ), když žalobkyně tvrdila, že žalované byly její předchůdkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč. Z potvrzení [číslo] ze dne 19.3.2015 plyne, že žalovaná svým vlastnoručním podpisem umístěným v závěru tohoto Prohlášení stvrdila převzetí peněžních prostředků ve výši 1 000 Kč v hotovosti. Soud tak uzavřel, že se žalovaná bez spravedlivého důvodu obohatila na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijala plnění ve výši 1 000 Kč bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ), které je povinna vydat. Tím, že žalovaná k výzvě žalobkyně bezdůvodné obohacení nevydala, porušila povinnost vyplývající jí z ustanovení §§ 2991, 2993 ObčZ, a proto jí soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč. 14. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po ní i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupkyně žalobkyně sice vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 11.3.2020, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 obč. zák.), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 20.5.2022, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 21.5.2022. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 22.5.2022, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 11,75 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší, a to jen 8,05 % ročně, avšak již od 21.4.2015, tedy od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 000 Kč od 22.5.2022 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 000 Kč od 21.4.2015 do 21.5.2022 pak soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou ve II. výroku rozsudku zamítnout. 15. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí