21 C 306/2021-25 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 25.3.2021, doplněnou podáním ze dne 22.10.2021, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 888 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 71 Kč za období od 6.6.2021 do 25.3.2021 s tím, že dlužná částka představuje nezaplacené pojistné za období od 6.6.2020 do 25.3.2021, které byl žalovaný povinen platit podle pojistné smlouvy [číslo] pro pojištění majetku a odpovědnosti občanů [anonymizováno], a dále upomínací poplatek ve výši 300 Kč a poplatek za pokus o smír ve výši 300 Kč. Žalovaný však ničeho neuhradil. 2. Soud v daném případě nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o.s.ř.). Usnesení zdejšího soudu ze dne 11.10.2021 č.j. 21 C 3062/2021-11 obsahující výzvu k vyjádření, zda účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno dne 14.10.2021 a žalovanému dne 28.10.2021. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: 5. Z pojistné smlouvy [číslo] ze dne 14.2.2020 vyplývá, že mezi účastníky byla s účinností od 20.2.2020 uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění majetku a odpovědnosti občanů, a to na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal platit roční pojistné ve výši 996 Kč splatné ročně. 6. Ze Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění majetku VPPM [číslo] plyne, žeje.li pojistník v prodlení s placením pojistného, má pojistitel právo na zákonný úrok z prodlení, jakož i na jemu vzniklé náklady spojené se zpracováním a doručením upomínek. (čl. 7 odst. 6.). 7. Ze Sazebníku účinného od 3.6.2019 plyne, že poplatek za upomínku k zaplacení dlužného pojistného činí 300 Kč a poplatek za pokus o smír po zániku pojištění činí 300 Kč. 8. Z bilance pojistné smlouvy ze dne 22.3.2021 plyne, že žalovaný neuhradil pojistné ve výši 288 Kč a 2x 300 Kč za upomínací poplatky. 9. Z upomínky ze dne 14.4.2020 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu na pojistném ve výši 996 Kč; tato upomínka byla doručena žalovanému dne 27.4.2020, jak plyne z dodejky. 10. Ze zániku pojištění ze dne 17.6.2020 plyne, že žalobkyně vyrozuměla žalovaného o zániku pojištění ke dni 4.6.2020 a vyzvala jej k úhradě částky 588 Kč. 11. Z pokusu o smír ze dne 14.7.2020 plyne, že žalobkyně upomenula žalovaného o úhradu částky 888 Kč. 12. Z předžalobní upomínky ze dne 22.10.2020 plyne, že právní zástupce žalobkyně upomenul žalovaného o zaplacení dlužné jistiny ve výši 888 Kč. Tato upomínka byla žalovanému zaslána dne 22.10.2020, což bylo zjištěno z Podacího archu. 13. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2758 odst. 2 ObčZ není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou. Podle § 2782 odst. 1 ObčZ má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2783 odst. 1 ObčZ není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Podle § 2783 odst. 2 ObčZ je jednorázové pojistné splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. Podle § 1968 věty první ObčZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 15. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla platně uzavřena pojistná smlouva pro pojištění majetku a odpovědnosti občanů, a to s počátkem pojištění od 20.2.2020 na dobu určitou do 19.2.2021 s automatickou prolongací. V pojistné smlouvě se žalovaný zavázal hradit žalobkyni roční pojistné ve výši 996 Kč, splatné ročně vždy k 20. dni 2. měsíce každého roku (§ 2783 odst. 2 ObčZ). Žalovaný nezaplatil pojistné splatné k 20. dni 2. roku 2020, čímž porušil svou povinnost vyplývající z ustanovení § 2758 odst. 1 ObčZ. Protože má žalobkyně podle § 2782 odst. 1 ObčZ právo na pojistné za dobu trvání pojištění, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužné pojistné za období od 20.2.2020 do 5.6.2020 v celkové výši 288 Kč. 16. Soud má dále za prokázané, že žalovaný byl s placením pojistného v prodlení, a proto má žalobkyně právo požadovat po žalovaném podle § 1970 ObčZ úrok z prodlení. První den prodlení žalovaného s úhradou pojistného připadl vždy na den následující po splatnosti pojistného, tj. na den 21.2.2020. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení z celé dlužné částky na pojistném až od 6.6.2020, tedy od data pozdějšího, než by požadovat mohla. Výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení (10 % ročně) je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobkyni ohledně úroku z prodlení z částky 288 Kč vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 23 Kč (výpočet: 10% ročně z částky 288Kč od 6.6.2020 do 25.3.2021). 17. Zbytek jistiny ve výši 2x 300 Kč s příslušenstvím uplatňuje žalobkyně s odkazem na čl. 7 odst. 6 VPP a Sazebník. Ve VPP se uvádí, že pokud pojistné nebylo zaplaceno včas a v dohodnuté výši, má žalobkyně právo na náklady spojené se zpracováním a doručením upomínek. V Sazebník poplatků je stanovena výše poplatku za upomínky. 18. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných pojistných podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění pojistných podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 19. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění„ slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 42/03). 20. Podle ust. § 1813 ObčZ se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem nepřiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dle občanského zákoníku je každý povinen jednat v právním styku poctivě. Ústavní soud již několikrát zásadu„ poctivosti“ v oblasti ochrany spotřebitele aplikoval, a to ve formě tzv. principu důvěry (srovnej nález ze dne 6. 11. 2007 sp.zn. II. ÚS 3/06). 21. Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu a poctivosti svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. 22. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Pojistné podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě