21 C 350/2021-18 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 29.4.2021, doplněnou podáním ze dne 1.12.2021, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 2 083 Kč s úrokem z prodlení s tím, že dlužná částka představuje nezaplacené pojistné za období od 20.12.2019 do 24.4.2020, které byl žalovaný povinen platit podle pojistné smlouvy [číslo] pro pojištění vozidla tov. zn. Citröen Saxo, [registrační značka]. Soud v daném případě nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o.s.ř.). Usnesení zdejšího soudu ze dne 3.11.2021 č.j. 21 C 350/2021-13 obsahující výzvu k vyjádření, zda účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno dne 5.11.2021 a žalovanému dne 22.11.2021. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Z pojistné smlouvy [číslo] ze dne 20.12.2019 vyplývá, že mezi účastníky byla s účinností od 20.12.2019 uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla tov. zn. Citröen Saxo, [registrační značka], a to na dobu neurčitou. Žalovaný se v předmětné smlouvě zavázal platit žalobkyni roční pojistné ve výši 6 009 Kč, splatné měsíčně po 500 Kč. Z přehledu předpisů a plateb ze dne 3.8.2020 plyne, že žalovaný neuhradil žádné pojistné. Z předžalobní upomínky ze dne 10.9.2020 plyne, že právní zástupce žalobkyně upomenul žalovaného o zaplacení dlužné částky 2 083 Kč. Tato upomínka byla žalovanému zaslána dne 10.9.2020, což bylo zjištěno z listiny o odeslání zásilky a ze Sledování zásilek. Podle § 3 odst. 1 věty prvé zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2758 odst. 2 ObčZ není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou. Podle § 2782 odst. 1 ObčZ má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2783 odst. 1 ObčZ není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Podle § 2783 odst. 2 ObčZ je jednorázové pojistné splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. Podle § 1968 věty první ObčZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla platně uzavřena pojistná smlouva pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla specifikovaného shora tohoto odůvodnění (zákon č. 168/1999 Sb.), a to s počátkem pojištění od 20.12.2019. V pojistné smlouvě se žalovaný zavázal hradit žalobkyni roční pojistné ve výši 6 009 Kč, splatné měsíčně po 500 Kč, vždy k 20. dni každého měsíce roku (§ 2783 odst. 2 ObčZ). Žalovaný nezaplatil pojistné splatné k 20.12.2019 a k 20. dni 1., 2., 3. a 4. měsíce roku 2020, čímž porušil svou povinnost vyplývající z ustanovení § 2758 odst. 1 ObčZ. Protože má žalobkyně podle § 2782 odst. 1 ObčZ právo na pojistné za dobu trvání pojištění, soud v této části žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužné pojistné za období od 20.12.2019 do 24.4.2020 v celkové výši 2 083 Kč. Soud má dále za prokázané, že žalovaný byl s placením pojistného v prodlení, a proto má žalobkyně právo požadovat po žalovaném podle § 1970 ObčZ úrok z prodlení. První den prodlení žalovaného s úhradou pojistného připadl na den následující po splatnosti pojistného, tj. vždy na 21. den daného měsíce. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení až od 25.4.2020, tedy od data pozdějšího, než by požadovat mohla. Výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z částky 2 083 Kč tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). Výrok II. rozsudku o nákladech řízení vychází z ustanovení § 142 odst. o.s.ř., podle nějž soud přiznal žalobkyni náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč, jež jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a odměny advokáta žalobkyně ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen,,vyhláška“), 3 režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, 21% DPH z částky 900 Kč, tj. ve výši 189 Kč, podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. Tyto přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis podání ze dne 1.12.2021, neboť jej nepovažuje za účelně vynaložený náklad řízení, když z něj neplnou žádné skutečnosti, které by neměly nebo nemohly být uvedeny již v žalobě.