23 C 58/2022-22 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 10. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 2 159,62 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný se v měsíci únoru 2019 stal poplatníkem [anonymizováno] poplatku, čímž mu dle zvláštního zákona vznikla povinnost zaplatit [anonymizováno] poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaný tuto povinnost řádně neplnil, když neuhradil poplatky za období od září 2019 do prosince 2020 v celkové výši 2 159,62 Kč. Žalovaný, ač písemně vyzván, dlužnou částku dosud neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již ve svém žalobním návrhu, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně zaslala žalovanému dne 2. 7. 2018„ Výzvu k přihlášení poplatníka [anonymizováno]“ s upozorněním na skutečnost, že pokud žalovaný neprovede řádnou přihlášku [anonymizováno] poplatníka ani nedoručí čestné prohlášení ve lhůtě 30 dnů od doručení této výzvy, stane se automaticky [anonymizováno] poplatníkem. Tato výzva byla žalovanému doručena uložením dne 20. 7. 2018. Protože žalovaný na výzvu v zákonné lhůtě nereagoval, zaslala mu žalobkyně dne 31. 1. 2019 dopis, ve kterém mu oznámila, že se stal v souladu s ust. § 3 odst. 4 zákona č.348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích v měsici únoru 2019 poplatníkem [anonymizováno] poplatku, byla mu určena platba prostřednictvím bankovního převodu na účet [bankovní účet], [variabilní symbol] a byl povinen platit měsíčně poplatek ve výši 135 Kč. Žalovaný nezaplatil žalobkyni platby za dobu od září 2019 do prosince 2020 v celkové výši 2 159,62 Kč. Dopisem [anonymizováno] s.p. ze dne 18. 5. 2021 byl žalovaný upomenut o zaplacení dlužných [anonymizováno] poplatků ve lhůtě do 10 dnů od doručení této upomínky s upozorněním na možnost vymáhání pohledávky soudem v případě nezaplacení. 6. Podle ust. § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. 7. Podle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle ust. § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle ust. § 7 odst. 2, 3 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce. Podle § 10 zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 8. Po právním posouzení v řízení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovanému jakožto držiteli [anonymizováno] přijímače vznikla v souvislosti s citovaným ust. § 3 odst. 2) zákona č. 348/2005 Sb. povinnost hradit žalobkyni [anonymizováno] poplatky ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaný tuto povinnost řádně nesplnil, když žalobkyni neuhradil poplatky za období od září 2019 do prosince 2020 v celkové výši 2 159,62 Kč. Žalobkyni vzniklo rovněž právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající do 31. 12. 2013 z ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. a od 1. 1. 2014 z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to vždy ode dne následujícího po dni splatnosti každé dlužné platby tak, jak tato splatnost plyne z § 7 zákona č. 348/2005 Sb., v zákonné výši žalobkyně úrok z prodlení kapitalizovaný z jednotlivých nesplacených měsíčních poplatků vždy od 1. dne prodlení do dne vyhotovení žaloby. Celkový součet kapitalizovaných úroků z prodlení představuje částku 291,02 Kč. Žalobkyně se tudíž domáhá žalované jistiny i jejího příslušenství po právu, soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 9. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů na právní zastoupení advokátem. Právo nechat se zastupovat zástupcem z řad advokátů je jedním ze základních práv každého účastníka jakéhokoliv soudního řízení. Soud není oprávněn takové právní zastoupení účastníka nepřipustit. Právo účastníka na zastoupení a náhrada nákladů tohoto zastoupení však nejsou neoddělitelné. Tedy, i když měl zastoupený účastník ve věci plný úspěch, neznamená to, že mu bude automaticky přiznána i celková výše nákladů včetně právního zastoupení. Při rozhodování o nákladech řízení musí soud zkoumat, zda náklady vynaložené na zastoupení takového účastníka v řízení jsou skutečně vynaložené účelně ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. V nálezu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013 se Ústavní soud zabýval otázkou účelnosti nákladů zastoupení České televize advokátem v soudních řízeních o zaplacení televizního poplatku. Ústavní soud se v nálezu ztotožnil se svým dříve vysloveným názorem, že činnost České televize jistě není výkonem veřejné moci (srov. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 9. 10. 2012 sp. zn. II. ÚS 2104/12), současně však dovodil, že i na ni lze v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci, neboť Česká televize má na poli svého působení výsadní postavení a k němu vytvořené specifické podmínky v podobě způsobu financování z televizních poplatků, stanovených zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jestliže si navíc Česká televize agendu televizních poplatků sama spravuje a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se podle názoru Ústavního soudu do značné míry vytrácí racionální smysl právního zastoupení advokátem. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by v ČT nedisponovali pracovníci právního Útvaru správy a vymáhání televizních poplatků. Je proto žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12). S ohledem na výše citované a vzhledem k tomu, že v souzené věci se v průběhu řízení nevyskytla žádná mimořádná okol