24 C 145/2022-36 — Okresní soud v Chomutově

Předmětem řízení v této věci byl příspěvek nepojištěného podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen„ zák. č. 168/1999 Sb.“), a to za období od 14. 11. 2019 do 29. 2. 2020 kdy bylo vozidlo [příjmení] [příjmení] [registrační značka] s objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 provozováno bez sjednaného pojištění odpovědnosti. Příspěvek se skládá z násobku denní sazby za provoz vozidla v uvedeném období bez pojištění ve výši 7 020 Kč a nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný byl vlastníkem vozidla [příjmení] [příjmení] [registrační značka], s objemem válců 1 870 cm3, přičemž v období od 14. 11. 2019 do 29. 2. 2020 k tomuto vozidlu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. Vlastník vozidla má povinnost mít po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. za užití § 3 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb.). Není-li splněna tato povinnost, má žalobkyně právo na zaplacení tzv. příspěvku nepojištěného, a to proti vlastníku vozidla a jeho provozovateli (§ 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb.). Povinnost k zaplacení příspěvku však zaniká, pokud žalobkyně do jednoho roku od vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné výzvu k zaplacení příspěvku (§ 4 odst. 6 zák. č. 168/1999 Sb.). Jelikož zákon výslovně s neodesláním výzvy spojuje zánik povinnosti k zaplacení, je nutno tuto lhůtu chápat jako prekluzivní a soud k jejímu marnému uplynutí přihlédne, i pokud to v řízení nebude namítáno. Ohledně odeslání výzvy k úhradě příspěvku však žalobkyně neunesla břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále již jen„ o.s.ř.“)). Jelikož se žalobkyně z nařízeného jednání omluvila, vzdala se tak dobrodiní poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., které je výsadou účastníků při jednání přítomných, na čemž nemění ničeho ani skutečnost, že ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, dostupné na http://nalus.usoud.cz). K tomu je nutno poznamenat, že žalobkyně sice k žalobě přiložila výzvu žalovanému k úhradě příspěvku (dopis ze dne 12. 11. 2020) a podací arch k této výzvě, ze kterého se podává, že byla odeslána dne 12. 11. 2020, nicméně stalo se tak na adresu [adresa žalovaného]. Na této adrese žalovaný nikdy neměl evidován pobyt a použití této adresy zůstalo ze strany žalobkyně bez vysvětlení. Žalobkyně je přitom oprávněna při své činnosti využívat data z registru vozidel (kde má však žalovaný vedenu adresu [obec] [část obce a číslo]) a rovněž data z informačního systému evidence obyvatel (§ 129 odst. 3 písm. b) zák. č. 277/2009 Sb., v účinném znění). Pokud tohoto oprávnění žalobkyně nevyužila a výzvu žalovanému odeslala na nesprávnou adresu, je nutno na tuto výzvu nahlížet jako na neodeslanou. Dále je třeba poznamenat, že žaloba rovněž splňuje náležitosti výzvy podle § 4 odst. 7 zák. č. 168/1999 Sb. V tomto případě však žalovanému za žalobou uplatněné období nejpozději vznikla povinnost zaplatit příspěvek 29. 2. 2020 (tato povinnost vzniká za každý den, kdy k vozidlu pojištění odpovědnosti sjednáno není) a žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) byla podána až 31. 1. 2022, tedy již po marném uplynutí roční prekluzivní lhůty. Z vyložených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, tudíž soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.