24 C 149/2022-69 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení v této věci byly co do 440 Kč neuhrazené služby (služba [anonymizováno] od 23. 6. 2017 do 7. 8. 2017 ve výši 294 Kč a pronájem [anonymizována dvě slova] boxu od 23. 6. 2017 do 7. 8. 2017 ve výši 146 Kč), a dále co do 6 331 Kč sankce (smluvní pokuta za prodlení od 7. 8. 2017 do 2 let ve výši 4 332 Kč a odkoupení [anonymizována dvě slova] boxu ve výši 1 999 Kč), to vše podle smlouvy o užívání služby [anonymizováno] ze dne 18. 5. 2017. 2. Soud po provedeném dokazování mohl pouze uzavřít, že účastníci dne 19. 5. 2017 uzavřeli smlouvu nazvanou smlouva o užívání služby [anonymizováno], jejímž předmětem bylo poskytování služby [anonymizováno] spočívající v možnosti sledování převzatého televizního vysílání prostřednictvím [anonymizováno] boxu, aplikace a webového rozhraní. Fakturou [číslo] ze dne 22. 5. 2017 žalobkyně žalovanému vyúčtovala 567 Kč se splatností téhož dne s tím, že tato částka již byla uhrazena. Dopisem ze dne 15. 12. 2017 žalobkyně žalovanému oznámila, že 7. 8. 2017 vypršelo jeho předplatné a jelikož neobdržela platbu za další období, odstupuje od služby [anonymizováno] a pronájmu [anonymizována dvě slova] boxu. Současně žalovaného vyzvala k zaplacení 6 771 Kč. 3. Dále však, pokud se jedná o požadovanou cenu služeb a sankce, soud dospěl k závěru, že žalobkyně o tomto nároku neunesla své břemeno tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.), aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je nutno dodat, že poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. jsou výsadou účastníků při jednání přítomných, na čemž nemění ničeho ani skutečnost, že ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, dostupné na http://nalus.usoud.cz). K tomu je třeba uvést, že z žádného z provedených důkazů nebylo zjištěno ujednání o nájemném ani ceně služeb, neboť žalobkyně nepředložila ceník, na který obchodní podmínky odkazují. Ohledně žalobou požadovaných sankcí pak žalobkyně ani neuvedla, kde konkrétně byly tyto nároky mezi účastníky smluvně zakotveny, avšak z žaloby vyplývá, že výše těchto sankcí je opět svázána s ceníkem, který žalobkyně nepředložila. 4. Z vyložených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 5. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalovaný se však práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal, proto soud toto právo nepřiznal žádnému z účastníků.