24 C 150/2022-82 — Okresní soud v Chomutově

Předmětem řízení v této věci byla dlužná cena 1,923 MWh elektřiny dodané v období od 17. 1. 2019 do 31. 10. 2019 žalované do odběrného místa na adrese [adresa žalované], vyúčtovaná fakturou [číslo] vystavenou podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené dne 16. 5. 2018 mezi žalovanou a společností [právnická osoba] Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: [právnická osoba] (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 16. 5. 2018 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které se zavázala žalované dodávat do odběrného místa na adrese [adresa žalované], elektřinu a žalovaná se naproti tomu zavázala za tyto dodávky platit cenu podle ceníku. Zčásti podle odečtu a zčásti na základě odhadu spotřeby společnost vystavila žalované dne 4. 11. 2019 za dodaných 1,923 MWh elektřiny v období od 17. 1. 2019 do 31. 10. 2019 fakturu na částku 2 428 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek včetně dodatků pak společnost postoupila na žalobkyni mimo jiné pohledávku za žalovanou ze shora citované faktury. Dále však ohledně sjednané ceny elektřiny soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.), aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je nutno dodat, že poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. jsou výsadou účastníků při jednání přítomných, na čemž nemění ničeho ani skutečnost, že ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Žalobkyně se omezila na tvrzení o uzavření smlouvy a vystavené faktuře. Žalobkyně však již neuvedla, jakou cenu za dodávanou elektřinu si společnost a žalovaná dohodly, stejně jako k této skutečnosti neoznačila žádný důkaz. Ze všeobecných obchodní podmínek se přitom podává, že cena je stanovena ceníkem, který však žalobkyně k žalobě nepřipojila (předložila pouze ceník smluvních pokut). Nutno podotknout, že samotné faktury ujednání o ceně prokazovat nemohou. Z vyložených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.