24 C 164/2021-59 — Okresní soud v Chomutově

Předmětem řízení v této věci byl dluh vzniklý nesplacením zápůjčky podle smlouvy [číslo] uzavřené dne 9. 10. 2018 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na internetových stránkách). Po provedeném dokazování však mohl soud pouze uzavřít, že společnost [právnická osoba] disponovala osobními údaji žalované, tedy jménem, rodným číslem a bydlištěm, že z účtu č. [bankovní účet] byla zaplacena dne 9. 10. 2018 na účet č. [bankovní účet] částka 4 500 Kč a dále, že uvedená společnost se žalobkyní uzavřela dne 12. 5. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek, kde je uvedena i žalobou uplatněná pohledávka. Pokud jde o tvrzené uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, soud dospěl k závěru, že žalobkyně o tomto tvrzení neunesla břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), aniž o této skutečnosti mohla být soudem řádně ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. poučena, neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je nutno podotknout, že z provedených důkazů mohl soud (jak je uvedeno shora) pouze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala osobními údaji žalované, nikoli však, že s ní jednala, tedy že to byla právě žalovaná, kdo na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně tyto údaje vyplnila. Nad rámec uvedeného je třeba podotknout, že pro nadbytečnost se soud již nezabýval platností smlouvy, která měla být uzavřena nikoliv písemně (což v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru není možné – viz § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění), ani zkoumáním tzv. úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 cit. zákona). Dále je nutno konstatovat, že žalobkyně sice uvedla, že se žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, avšak s ohledem na žalobní tvrzení je nutno žalobou uplatněný nárok posoudit jako smlouvu o zápůjčce, a to zejména s ohledem na absenci ujednání o úrocích, které jsou pojmovým znakem smlouvy o úvěru. Smlouva o zápůjčce však má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik zápůjčky tedy předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu zápůjčky vydlužiteli. Předmět řízení v této věci byl vymezen tvrzeními žaloby tak, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy uzavřené se žalovanou pomocí prostředků komunikace na dálku žalované zapůjčila 4 500 Kč, které zaslala na její bankovní účet. Pro úspěch takové žaloby je tedy, dle zásad shora vyložených, nutno prokázat nejen že byla uzavřena smlouva o zápůjčce, ale také, že právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalované reálně zapůjčila, tedy že dohodnutou částku skutečně odevzdala. K prokázání reálného poskytnutí částky 4 500 Kč žalobkyně připojila výpis z účtu, kde je uvedeno, že na účet č. [bankovní účet] bylo dne 9. 10. 2018 převedeno 4 500 Kč. Z provedených důkazů však soud nemohl uzavřít, že majitelkou uvedeného čísla účtu je právě žalovaná, neboť tato skutečnost z žádného důkazu nevyplývá. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně ani ohledně reálného zapůjčení částky 4 500 Kč žalované neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. Jelikož žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o zápůjčce, nezbylo soudu, než žalobu v celém rozsahu zamítnout. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.