24 C 2/2022-47 — Okresní soud v Chomutově

Předmětem řízení v této věci byla nesplacená půjčka podle smlouvy [číslo] uzavřené dne 10. 5. 2006 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 4 424,64 Kč a souhrnného poplatku ve výši 2 650,36 Kč. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: [právnická osoba] žalovanému půjčila dne 10. 5. 2006 v hotovosti částku 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 2 995 Kč, to vše v pravidelných 39 týdenních splátkách po 205 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Žalovaný dosud půjčené finanční prostředky nevrátil zcela, stejně jako dosud neuhradil celý souhrnný poplatek, když zaplatil jen 920 Kč. Pohledávka z této smlouvy pak byla dne 18. 12. 2020 postoupena žalobkyni, přičemž její zástupce žalovaného před podáním žaloby vyzval k její úhradě. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Pro smlouvu o půjčce zákon (§ 657 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 – dále již jen„ obč. zák.“) žádnou zvláštní formu nepředepisuje, může být uzavřena ústně, písemně nebo nejčastěji i ve formě tzv. dlužního úpisu, kdy dlužník potvrzuje věřiteli skutečnost, že si od něho peníze půjčil spolu se závazkem je do určité doby věřiteli vrátit. Smlouva o půjčce má přitom reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. V projednávaném případě obsahovala písemná smlouva potvrzení žalovaného, že mu byla částka 5 000 Kč předána. Soud tudíž neměl důvod žalobkyni neuvěřit, že uvedenou částku žalovanému skutečně předala, a to i s ohledem na skutečnost, že žalovaný byl po celou dobu řízení zcela pasivní, k věci se nevyjádřil a k nařízenému jednání nedostavil. Rovněž sjednaný souhrnný poplatek ve výši 2 995 Kč není nikterak v rozporu s § 657 obč. zák. Poplatek v této formě obvykle odráží náklady věřitele na poskytnutí půjčky a její administraci, včetně zisku a soud jej tudíž neshledal nikterak nepřiměřeným. Z vyložených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku, a to včetně úroku z prodlení jak je žalobkyně požadovala (když údaje o splatnosti obsažené v žalobě zcela odpovídají zjištěnému skutkovému stavu) podle § 517 odst. 2 obč. zák., ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném v době, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou žalované pohledávky, a to včetně jejich kapitalizované výše. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla plně úspěšnou účastnicí žalobkyně a náleží jí tudíž právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění práva (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 1 489 Kč tak představují odměnu za tři úkony právní služby po 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a podání ve věci - žaloba (§ 14b odst. 1 bod 1. za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.