24 C 202/2021-59 — Okresní soud v Chomutově

Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 26. 2. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil zaplatit žalované celkem 24 192,09 Kč s tím, že se jedná o služby mimo služby elektronických komunikací podle smlouvy o poskytování služeb [číslo] uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [anonymizováno] [právnická osoba], a to služby poskytnutí elektronického zařízení a dále i služby plateb třetím stranám (DMS, parkovací SMS apod.). Neboť žalovaná uhradila jen část dluhu, tvoří žalovanou částku 16 992 Kč podle faktury [číslo] 300,01 Kč podle faktury [číslo] 0,08 Kč podle faktury [číslo] 6 600 Kč podle faktury [číslo]. Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Soud však dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř.), přičemž se vzdala dobrodiní poučení ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je nutno dodat, že poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. jsou výsadou účastníků při jednání přítomných, na čemž nemění ničeho ani skutečnost, že ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Proto soud neprováděl dokazování, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod pořadovým číslem 155/2012). Nadto je nutno uvést, že žalobkyně k důkazu řádně neoznačila ani jednu listinu, neboť je v rámci návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu pouze vyjmenovala a není tudíž zřejmé, která z (nedostatečných) tvrzení měla být konkrétními listinami prokázána. Žalobkyně se spokojila s tvrzením, že žalované byly poskytovány služby spočívající v poskytnutí elektronického zařízení a dále platbách třetím stranám (DMS, parkovací SMS apod.), že žalovaná částečně plnila a kolik zbývá k úhradě na tu kterou fakturu. Žalobkyně však již neuvedla, jakým způsobem a které konkrétní zařízení bylo žalované poskytnuto, tj. zda se například jednalo o nájem či kupní smlouvu a jaká konkrétní cena měla být sjednána. U plateb třetím stranám pak žalobkyně neuvedla, o jaké konkrétní platby, za jaké služby, jakým subjektům a v jakém období se mělo jednat. Aniž by žalobkyně takto zásadní skutečnosti tvrdila, nelze žalobě vyhovět. Z vyložených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.