24 C 397/2021-70 — Okresní soud v Chomutově

Předmětem řízení v této věci byl dluh vzniklý nesplacením úvěru podle smlouvy uzavřené dne 14. 1. 2020 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na webovém portálu [webová adresa]). Po provedeném dokazování mohl soud pouze uzavřít, že žalobkyně (a její právní předchůdkyně – pohledávka byla žalobkyni postoupena) disponuje osobními údaji žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému adresovala oznámení o postoupení pohledávky a zástupce žalobkyně žalovanému adresoval výzvu k plnění. Ohledně tvrzené registrace žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně a uzavření smlouvy o úvěru soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. Žalobkyně se omezila na předložení listiny nazvané smlouva o úvěru, která sice obsahuje osobní údaje žalovaného (jméno, příjmení, rodné číslo a adresu), avšak neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis a není tudíž zřejmé, zda osoba, se kterou právní předchůdkyně žalobkyně komunikovala (zda vůbec s někým komunikovala, neboť žalobkyně nepředložila žádný doklad o tom, že by se kdokoli na internetových stránkách její právní předchůdkyně registroval), je právě žalovaný v této věci. Stejně tak žalobkyně neunesla své břemeno důkazní o tom, že její právní předchůdkyně žalovanému reálně poskytla částku 5 200 Kč. K tomu je třeba podotknout, že žalobkyně k důkazu o poskytnutí peněžních prostředků označila výpis z účtu, nicméně ten k žalobě nepřipojila. Připojila pouze jeden řádek tohoto výpisu, ze kterého se však nepodává, o jakou se jedná banku, ani kdo byl majitelem účtu plátce. Tato listina tudíž nesplňuje náležitosti výpisu z účtu a neprokazuje tak poskytnutí jakýchkoli finančních prostředků. Pro nadbytečnost pak soud nežádal od banky sdělení, kdo byl majitelem účtu příjemce, neboť to na uvedeném závěru nemohlo nic změnit. Jelikož žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o úvěru, ani že by její právní předchůdkyně žalovanému poskytla tvrzených 5 200 Kč, nezbylo soudu, než žalobu v celém rozsahu zamítnout. Nad rámec důvodů vedoucích k zamítavému rozhodnutí je třeba podotknout, že pro nadbytečnost se soud již nezabýval platností smlouvy, která měla být uzavřena nikoliv písemně (což v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru není možné), ani naprostou absencí jakéhokoliv tvrzení o tom, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.