24 C 40/2022-82 — Okresní soud v Chomutově

Předmětem řízení v této věci byl dluh vzniklý nesplacením úvěru podle smlouvy [číslo] uzavřené dne 4. 4. 2019 mezi žalovaným a společností [právnická osoba] pomocí prostředků komunikace na dálku (na webovém portálu [webová adresa]). Po provedeném dokazování však mohl soud pouze uzavřít, že společnost [právnická osoba] uzavřela dne 2. 1. 2020 se [právnická osoba] [anonymizováno] smlouvu nazvanou smlouva o postoupení dluhu, na základě které uvedené společnosti postoupila soubor pohledávek a dále, že zástupce žalobkyně oznamoval dopisem ze dne 2. 9. 2021, že na základě smlouvy ze dne 5. 3. 2020 byla pohledávka za ním společností [právnická osoba] postoupena žalobkyni. Podle § 90 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále již jen„ o.s.ř.“) jsou účastníky řízení žalobce a žalovaný. Vymezení účastníků řízení se v tomto případě zakládá procesním způsobem; žalobcem je ten kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu) a žalovaným je ten, koho žalobce v návrhu (v žalobě) za tohoto účastníka řízení označil. Takto označený účastník, (jestliže má způsobilost mít práva a povinnosti, a je v důsledku toho způsobilý být v řízení účastníkem procesněprávních vztahů), má tzv. procesní legitimaci; podle toho, zda vystupuje na straně žalobce, nebo na straně žalovaného, je rozlišována buď aktivní procesní legitimace anebo pasivní procesní legitimace. Od procesní legitimace účastníka je třeba odlišovat tzv. věcnou legitimaci, která představuje hmotněprávní vztah účastníka ke konkrétní projednávané věci (předmětu řízení). Účastník, který je z obecných hledisek hmotného práva způsobilý mít práva a povinnosti (má právní subjektivitu), a který je procesně legitimován, neboť se způsobem stanoveným procesními předpisy stal účastníkem řízení, však nemusí být ještě účastníkem individuelního hmotněprávního vztahu, o kterém se v konkrétní věci jedná. Jestliže je v řízení zjištěno, že ten, kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu), není účastníkem hmotněprávního vztahu, o kterém se v posuzované věci jedná, je to důvodem k zamítnutí žaloby, neboť takový účastník, i když byl způsobilý být účastníkem řízení, postrádá tzv. aktivní věcnou legitimaci. Předmět řízení v této věci byl vymezen tvrzeními žaloby tak, že se žalobkyně stala [anonymizováno] žalovaného ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba] V řízení bylo zjištěno, že uvedená společnost smlouvou ze dne [datum] postoupila soubor pohledávek [právnická osoba] [anonymizováno] a dále, že zástupce žalobkyně oznamoval žalovanému dopisem ze dne 2. 9. 2021, že na základě smlouvy ze dne 5. 3. 2020 byla pohledávka za ním společností [právnická osoba] postoupena žalobkyni. O skutečnosti, že žalobkyně vstoupila do práv a povinností věřitelky ve vztahu k žalovanému tak žalobkyně neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), aniž o následcích mohla být soudem řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. Žalobkyně nedoložila, že [právnická osoba] [anonymizováno] žalovaného o postoupení pohledávky ve smyslu § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) vyrozuměla. V takovém případě je povinna postoupení pohledávek prokázat (§ 1882 odst. 1 o. z.). To však žalobkyně neučinila, když neprokázala, že by s ní [právnická osoba] [anonymizováno] uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek. Pokud postoupení pohledávky žalovanému oznamoval zástupce žalobkyně, dlužno poznamenat, že o postoupení ve smyslu § 1882 odst. 1 o. z. vyrozumívá postupitel, nikoli postupník. Jelikož žalobkyně neprokázala, že vstoupila do práv a povinností věřitelky žalovaného, dospěl soud k závěru, že není aktivně věcně legitimována k podání této žaloby. Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl, aniž se zabýval tím, zda mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena nějaká smlouva, či zda podle ní bylo plněno. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, tudíž soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.