24 C 44/2022-75 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 16. 8. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí 54 566,67 spolu s úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne 8. 2. 2019 se společností [právnická osoba] pomocí prostředků komunikace na dálku (na webovém portálu [webová adresa]) smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které od společnosti obdržela celkem 61 066,67 Kč, které se zavázala vrátit. To však neučinila a zůstala dlužna právě 54 566,67 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 postoupen žalobkyni. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování však mohl soud pouze uzavřít, že společnost [právnická osoba] disponovala osobními údaji žalované, tedy jménem, rodným číslem a bydlištěm (listina nazvaná platební informace a listina založená na č.l. 40 spisu), tvrzenou pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, dopis ze dne 3. 8. 2020) a že zástupce žalobkyně žalované adresoval předžalobní upomínku, kde jí vyzval k zaplacení 75 150,67 Kč do tří dnů, přičemž uvedl, že si od původní věřitelky zapůjčila 44 941,41 Kč (dopis ze dne 3. 8. 2020, podací lístek). 4. Pokud jde o tvrzené uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a poskytnutí peněžních prostředků, soud dospěl k závěru, že žalobkyně o tomto tvrzení neunesla břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), aniž o této skutečnosti mohla být soudem řádně ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. poučena, neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je nutno podotknout, že z provedených důkazů mohl soud (jak je uvedeno shora) pouze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala osobními údaji žalované, nikoli však, že s ní jednala, tedy že to byla právě žalovaná, kdo na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně tyto údaje vyplnila. Pokud pak žalobkyně navrhovala vyžádat od banky sdělení, kdo byl majitelem účtu č. [bankovní účet], kam měly být poskytnuté peněžní prostředky převedeny, soud tuto zprávu nevyžadoval, neboť z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by na uvedený účet bylo cokoli ze strany právní předchůdkyně žalobkyně převedeno. 5. Nad rámec uvedeného je třeba podotknout, že pro nadbytečnost se soud již nezabýval platností smlouvy, která měla být uzavřena nikoliv písemně (což v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru není možné – viz § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění), ani naprostou absencí jakéhokoliv konkrétního tvrzení o tom, jakým způsobem měla právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumat tzv. úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 cit. zákona). 6. Z vyložených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 7. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.