24 C 60/2022-34 — Okresní soud v Chomutově

Předmětem řízení v této věci bylo dlužné pojistné za období od 9. 4. 2020 do 6. 8. 2020 podle smlouvy [číslo]. Soud však dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř.), aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je nutno dodat, že poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. jsou výsadou účastníků při jednání přítomných, na čemž nemění ničeho ani skutečnost, že ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Soud proto neprováděl dokazování, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost navrženými důkazy prokázat, musí ji nejdříve tvrdit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod pořadovým číslem 155/2012). Nadto je nutno uvést, že žalobkyně k důkazu řádně neoznačila ani jednu listinu, neodkázala na ně a pouze je přiložila k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Není tudíž zřejmé, která z (nedostatečných) tvrzení měla být konkrétními listinami prokázána. Žalobkyně se omezila na tvrzení o uzavření pojistné smlouvy jednáním na dálku a úhradou prvního pojistného (k čemuž neoznačila, ani nepředložila jediný důkaz), konstatování, že pojištění se týkalo vozidla VW [registrační značka] (aniž však uvedla, o jaký typ pojištění se mělo jednat, tj. zda o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, či tzv. havarijní pojištění), že pojistné bylo splatné čtvrtletně, že za celou dobu trvání pojištění měl žalovaný zaplatit 5 269 Kč, avšak zaplatil jen 3 182 Kč a za období od 9. 4. 2020 do 6. 8. 2020 tak činí dlužné pojistné 2 087 Kč. Neuvedení předmětu (typu) pojištění má přitom zcela zásadní význam pro právní posouzení projednávaného případu (zda budou aplikována obecná ustanovení o pojistné smlouvě či ustanovení zákona č. 168/1999 Sb.). Neuvedení této skutečnosti spolu s neuvedením výše sjednaného pojistného za pojistné období, ani délky pojistného období pak má za následek, že žaloba neobsahuje dostatek podkladů pro právní posouzení věci a výpočet dlužného pojistného. Z vyložených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.