24 C 83/2022-28 — Okresní soud v Chomutově

Předmětem řízení v této věci byly [anonymizováno] poplatky (ve výši 135 Kč měsíčně) za období od června do prosince 2020 a dále zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný z každého jednotlivého poplatku za období od 16. dne příslušného měsíce do dne podání žaloby (27. 10. 2021), tedy ve výši 89,41 Kč. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaná se v březnu 2020 přihlásila do příslušné evidence držitelů [anonymizováno] přijímače jakožto poplatnice [anonymizováno] poplatku a zvolila si platbu prostřednictvím SIPO (spojovací [číslo]). Žalovaná ani přes výzvu (činěnou Českou poštou, s.p.) dosud za období od června do prosince 2020 na [anonymizováno] poplatcích ničeho neuhradila. Předně je nutno konstatovat, že jelikož byla žalovaná vyzvána k plnění, je žalobkyně oprávněna se domáhat práva na zaplacení u soudu (§ 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, v účinném znění – dále již jen„ zák. č. 348/2005 Sb.“). Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalované jakožto držitelce [anonymizováno] přijímače vznikla povinnost hradit žalobkyni [anonymizováno] poplatky (§ 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb.) ve výši 135 Kč měsíčně (§ 6 zák. č. 348/2005 Sb.), a to vždy do každého 15. dne příslušného kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb.). Žalovaná tuto povinnost řádně neplnila, když za období června až prosince 2020 na [anonymizováno] poplatcích neuhradila ničeho a vznikl jí tak dluh ve výši 945 Kč (7 * 135 Kč). Z vyložených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku, a to včetně úroků z prodlení jak je žalobkyně požadovala (vždy ode dne následujícího po dni splatnosti každé dlužné platby v souladu s § 7 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. do 27. 10. 2021), a to podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tomu odpovídá výpočet provedený v žalobě. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále již jen„ o.s.ř.“), když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla plně úspěšnou účastnicí žalobkyně a náleží jí tudíž právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění práva (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalobkyně v projednávaném případě byla zastoupena advokátem a mimo jiné na náhradě nákladů řízení požadovala i odměnu tohoto advokáta a náhradu jeho hotových výdajů. K tomu nutno uvést, že právo nechat se v řízení zastoupit advokátem (resp. právo na právní pomoc) je jedním ze základních práv každého účastníka jakéhokoliv soudního řízení (Čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), přičemž soud toto právo nikterak nezpochybňuje. Z judikatury Ústavního soudu však lze dovodit, že obecné soudy jsou při úvaze o výši přiznaných nákladů řízení oprávněny posuzovat účtované náklady řízení jak co do jejich přiměřenosti (nález ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11), tak co do jejich účelnosti (nález ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12). Soud se tudíž zabýval nejprve účelností vynaložených nákladů. V daném případě se jedná o typ žaloby, kdy do jednou vytvořeného vzoru jsou dosazovány pouze údaje specifikující osobu žalovaného a období, za které je [anonymizováno] poplatek dlužen. To je zpravidla řešeno zkopírováním příslušné tabulky z informačního systému žalobkyně. Byť činnost žalobkyně jistě není výkonem veřejné moci (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2012 sp. zn. II. ÚS 2104/12), i na ni lze v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci, neboť žalobkyně má na poli svého působení výsadní postavení a k němu vytvořené specifické podmínky v podobě způsobu financování z [anonymizováno] poplatků, stanovených zákonem. Jestliže si navíc žalobkyně agendu [anonymizováno] poplatků sama spravuje a tuto agentu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se do značné míry vytrácí racionální smysl právního zastoupení advokátem. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených [anonymizováno] poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by u žalobkyně nedisponovali pracovníci právního útvaru. Měl-li pak [anonymizováno] poplatek podle výroční zprávy z roku 2011 pokrývat takřka 90 % nákladů rozpočtu na rok 2012, je jistě žádoucí a správné, aby si žalobkyně činnosti spojené se správou a výběrem [anonymizováno] poplatků zabezpečovala sama (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12). Vzhledem k výše uvedenému a k typové jednoduchosti„ formulářové“ žaloby a s přihlédnutím k tomu, že v projednávané věci nevyvstala žádná mimořádná okolnost, která by vybočovala z obvyklého průběhu řízení daného typu a odůvodňovala tak aktivní zastoupení advokátem, nelze považovat náklady na zastoupení advokátem za účelně vynaložené. Soud tudíž žalobkyni jejich náhradu nepřiznal. Naproti tomu i nezastoupenému účastníku náleží právo na paušální náhradu hotových výdajů dle zvláštního právního předpisu (§ 151 odst. 3 o.s.ř.). Tímto předpisem je vyhl. č. 254/2015 Sb. Podle citované vyhlášky náleží účastníku paušální náhrada hotových výdajů za každý z úkonů vyjmenovaných v § 1 odst. 3 (v daném případě tedy za podání žaloby), a to ve výši stanovené § 2 cit. vyhl. Náklady řízení ve výši 500 Kč tak sestávají z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.) a jedné náhrady hotových výdajů ve výši 100 Kč (dle § 2 odst. 1 cit. vyhl.). Předžalobní výzva v projednávaném případě sice byla činěna, avšak nikoli žalobkyní, ani jejím advokátem. Výzvu činila Česká pošta, s.p. jako správce SIPO a žalobkyni tak v souvislosti s touto výzvou žádné náklady nevznikly. Lhůtu k plnění pak soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní, a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Nutno rovněž podotknout, že soud nepřiznal žalobkyni ani náhradu za 21% daň z přidané hodnoty ze shora specifikované náhrady, neboť náhrada za daň z přidané hodnoty náleží k nákladům řízení pouze v případě, že je účastník řízení zastoupen advokátem (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), přičemž předmětem zdanitelného plnění je v takovém případě poskytnutí právní služby a tuto daň tudíž odvádí advokát. V daném případě sice byla žalobkyně advokátem zastoupena, avšak náhrada ve výši 100 Kč nebyla stanovena jako jeho odměna (ani náhrada jeho hotových výdajů), tudíž z ní není ani povinen daň z přidané hodnoty odvést. Je přitom nerozhodné, že žalovaný je povinen tuto náhradu uhradit k jeho rukám, neboť se jedná pouze o platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), bez vlivu na povinnost k odvodu daně. Daň z přidané hodnoty z přiznané náhrady pak není povinna odvést ani samotná žalobkyně, neboť se ani v jejím případě nejedná o odměnu za poskytnutou službu, avšak pouze o náhradu vynaložených nákladů (shodně jako u náhrady za zaplacený soudní poplatek).