30 C 120/2021-18 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 25. 11. 2020 domáhal zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 1.9.2017 uzavřela žalovaná prostřednictvím zmocněnce žalobkyně společnosti [právnická osoba] s žalobkyní dohodu o uznání ve znění dodatku ze dne 15. 8. 2018. Žalovaná v ní uznala svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše 15 871,51 Kč a zároveň se zavázala tento dluh uhradit v pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem. Žalovaná se následně dostala do prodlení s plněním dvou splátek, a to splátky č. 8 a č. 9. Žalobkyně se proto rozhodla využít svého smluvního oprávnění a v souladu s ustanovením o zesplatnění dluhu prohlásila dluh ke dni 16. 11. 2020 za splatný. V rámci dopisu o zesplatnění dluhu byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, která činila 12 971,51 Kč. Ve výzvě byla žalované poskytnuta lhůta k úhradě do 23. 11. 2020. Do data podání žaloby uhradila žalovaná celkem částku ve výši 2 900 Kč. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, své stanovisko k věci soudu nesdělila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Ze splátkové dohody uzavřené dne 1.9.2017 měl soud za prokázáno, že, že žalobkyně zastoupená [právnická osoba] [anonymizováno] [země] [anonymizováno] jako věřitel a žalovaná na straně klienta uzavřeli splátkovou dohodu s tím, že věřitel nabyl od společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [anonymizována dvě slova] [rok] peněžitou pohledávku vůči klientovi vyplývající ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi klientem a společnosti [právnická osoba]. Výše pohledávky činila ke dni uzavření splátkové dohody 15 871,51 Kč žalovaná ve smyslu ustanovení § 2053 o.z. uznala tento dluh, co do důvodu i výše a zavázala se jí splácet v pravidelných měsíčních splátkách počínaje dnem dvacátého 25. 9. 2017 ve výši 500 Kč měsíčně. Tato splátková dohoda byla změněna dodatkem ze dne 13. 10. 2017, podle které byl změněn splátkový kalendář takovým způsobem, že dosavadní splátkový kalendář byl zrušen a byl nahrazen novým splátkovým kalendářem, podle kterého datum splatnosti první měsíční splátky bylo stanoveno na 13. 10. 2017. Podle dodatku 2 ze dne 15. 8. 2018 se smluvní strany dohodly na změně splátkového kalendáře, který byl součástí dohody tak, že dosavadní splátkový kalendář byl zrušen a byl nahrazen novým splátkovým kalendářem, podle kterého počínaje splátkou splatnou od 16. 8. 2018 činila měsíční výše splátky, nikoliv 500 Kč ale 300 Kč. Podle splátkové dohody ze dne 1.9.2017 a jejího odst. 6 v případě, že se žalovaná ocitne v prodlení se zaplacení částky odpovídající nejméně dvěma plnými splátkám, měla [právnická osoba] právo učinit svým oznámením celý dluh žalované okamžitě splatným. Společnost [příjmení] odešle žalované oznámení o zesplatnění dluhu s výzvou neprodleně uhradit celé dosud nesplacené části pohledávky a veškerých práv s ní spojených. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: podle ust. § 2053 o.z. Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Protože žalovaná se dostala do prodlení s placením osmé a deváté splátky splatné dne 26.11.2018 a 27.12.2018 a došlo k zesplatnění dluhu shledal soud žalobu důvodnou i co do úroku z prodlení z dlužné částky po odečtení zaplacených splátek, neboť žalobkyně požaduje úrok z prodlení od data, kdy žalovaná již byla v prodlení, a výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2071Kč po zaokrouhlení na celé koruny nahoru. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 971,51 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby a jednoho úkonu ve výši 150Kč realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1050 Kč ve výši 220,5Kč.