30 C 99/2022-15 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 28. 3. 2022 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen banka), uzavřela se žalovaným dne 28. 5. 2018 smlouvu o bankovních produktech a službách, v níž se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr k běžnému účtu žalovaného číslo [bankovní účet] až do výše povoleného úvěrového limitu stanoveného v aktuálních dispozicích ke smlouvě. Žalovaný se zavázal dodržovat smluvní podmínky, udržovat na účtu kreditní obrat a zejména nepřekračovat sjednaný úvěrový limit ve výši 5 000 Kč. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 21,99 % ročně v případě porušení smlouvy též sjednaným úrokem z prodlení. Banka svůj závazek splnila dne 10. 9. 2020 a umožnila žalovanému poskytnutý úvěr na běžném účtu čerpat. Žalovaný svou povinnost nesplnil, zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu využila banka svého práva a převedla dne 10. 9. 2020 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu ve výši 4 611,38 Kč na nově zřízený úvěrový účet číslo [bankovní účet] a umožnila žalovanému jeho uhrazení v pravidelných splátkách. Žalovaný však ani přesto svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku nezaplatil. Z tohoto důvodu banka prohlásila úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni 10. 9. 2020, neboť žalovaný porušil svoji stanovenou splátkovou povinnost. Pohledávka vyplývající z příslušné smlouvy byla bankou postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Žalobkyně po žalovaném požadovala na jistině částku ve výši 3 311,38 Kč, smluvní poplatky ve výši 1 200 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 311,38 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 21,99 % ročně z částky 3 311,38 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Ze Smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 28. 5. 2018 soud zjistil, že banka se mimo jiné zavázala vést pro žalovaného platební účet pro vedení platebního styku a umožnit mu vkládání nebo výběr hotovosti nebo převody peněžních prostředků z a na tento běžný účet. Z dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi žalovaným a bankou dne 11.2.2019 vyplynulo, že k běžnému účtu číslo [bankovní účet] s minimálním zůstatkem 500 Kč založeným dne 28. 5. 2018 zřídila banka Flexi kredit ve výši povoleného limitu 5 000Kč. Z oznámení o převedení dluhu na účet [číslo] ze dne 15. 9. 2020 měl soud za prokázáno že banka kvůli opakovanému porušování smluvních ujednání zrušila Flexikredit a dluh ve výši 4 611,38 Kč z běžného účtu žalovaného převedla na nově otevřený účet [číslo]. Uvedený dluh prohlásila za okamžitě splatný s tím, že žalovaného vyzvala, aby dlužnou částku ve výši 4 611,38 Kč uhradil nejpozději do 29. 9. 2020. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr. 6. Smlouva o poskytnutí kontokorentního úvěru byla uzavřena dne 11.2.2019 tedy za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V daném případě měl soud za to, že žalobkyně vedla pro žalovaného běžný účet a jestliže mu poskytla kontokorentní úvěr pouze co do částky ve výši 5 000Kč, učinila tak na základě zkoumání měsíčních obratů na tomto účtu. 7. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Podle ustanovení § 1970 poddlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Žalobkyně tvrdila v řízení, že žalovaný dosud přečerpaný úvěr nesplatil ani poté, co jej vyzvala naposledy předžalobní výzvou. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, a proto soud žalobě na základě aplikace shora uvedených zákonných předpisů vyhověl, neboť měl za to, že je důvodná. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 511,38 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.