8 C 10/2022-45 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 2 400 Kč spolu s příslušenstvím. V odůvodnění uvedl, že žalovaná dne 7.2.2020 uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno]. Na základě uzavřené smlouvy žalovaná obdržela 1 600 Kč a zavázala se za poskytnutí úvěru uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 730,88 Kč, to vše do 6.3.2020. Dále žalobce uvedl, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], když dále zevrubně popsal proces uzavření smlouvy. Úvěr byl žalované vyplacen v hotovosti po předložení příslušných listin na čerpací stanici [anonymizováno]. Žalovaná své povinnosti z uzavřené smlouvy o úvěru nesplnila, když do sjednané doby splatnosti řádně neuhradila částku, k jejímuž plnění se zavázala, na svůj závazek neuhradila ničeho. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobce, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.7.2021 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem původního věřitele ze dne 27.7.2021. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 5 516,23 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 1 600 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 730,88 Kč, smluvních úroků ve výši 817,10 Kč, smluvní pokuty ve výši 800 Kč, úroku z prodlení ve výši 238,25 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 330 Kč. 2. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (převzala osobně na adrese trvalého pobytu shora) bez omluvy nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.7.2021 vyplynulo, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalobcem. Jejím předmětem bylo postoupení pohledávek žalobci, mj. i pohledávky za žalovanou. Z projektu fúze obou společností ze dne 24.11.2016 vyplynulo, že společnost [právnická osoba], [IČO] zanikla v rámci fúze se společností [právnická osoba] Z vyplynulo, že veškeré jmění, práva a povinnosti zanikající společnosti přecházejí na nástupnickou společnost. Z výpisu z blíže neidentifikovaného bankovního účtu vyplynulo, že dne 7.2.2020 bylo na účet označený jako [číslo] odesláno 1 600 Kč. Žalobce dále doložil jednostranně vyhotovené listiny bez podpisu žalované, a to smlouvu o úvěru shora uvedeného čísla a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Dále žalobce doložil oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10.8.2021 a 27.7.2021 a dále předžalobní upomínku ze dne 6.9.2021, tyto listiny byly adresované žalované a dle rovněž doložených poštovních archů této i před podáním žaloby odeslány. 4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce disponuje listinami shora uvedenými, před podáním žaloby žalované odeslal předžalobní upomínku a oznámení o postoupení pohledávky, k němuž došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek shora specifikované. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Z žádného provedeného důkazu ani při zohlednění pasivity žalované a při přihlédnutí k nerozporovaným tvrzením žalobce nevyplývá, že by žalovaná provedla jakýkoliv relevantní úkon směřující k uzavření smlouvy o úvěru s žalobcem tvrzeným obsahem. Bylo pouze prokázáno, že žalobce disponuje jednostranně vyhotovenými listinami, jak jsou shora specifikovány a identifikačními údaji žalované, aniž by bylo jakkoli doloženo, že tyto údaje právnímu předchůdci žalobce sdělila žalovaná, jakým způsobem a zejména za jakým účelem. Nebylo tak nijak prokázáno, že by se úvěrová smlouva doložená žalobcem (včetně formuláře) dostala do sféry dispozice žalované a ta následně vyjádřila, ať již jakýmkoliv způsobem, vůli tuto konkrétní smlouvu uzavřít. Skutečnosti nyní uvedené jsou dle názoru soudu pro takový závěr nedostatečné, svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být vyzván k doplnění důkazů (§ 118a odst. 3 o.s.ř., k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). Žalobce zároveň tvrdil, že žalované byly předmětné finanční prostředky vyplaceny v hotovosti, jak je shora uvedeno. K této okolnosti však nedoložil žádné důkazy, soud tedy žalobě nemohl vyhovět ani částečně z titulu případného bezdůvodného obohacení žalovaného ve výši skutečně vyplacené částky. 7. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. dle plného úspěchu žalované, jež však žádné náklady řízení neuplatnila a ze spisového materiálu ani žádné náklady na její straně nevyplývají.