8 C 397/2021-24 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se svou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit 1 524 Kč s příslušenstvím, jak je shora specifikováno. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaná se při jízdě silničním dopravním prostředkem provozovaným žalobcem dne 12.11.2020 neprokázala platným jízdním dokladem, je tak dle smluvních přepravních podmínek žalobce povinna zaplatit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, a to do 15 dnů od zjištění dané skutečnosti. Soud vyzval oba účastníky řízení k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby byla věc projednána bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě 15 dnů od doručení výzvy nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Účastníci řízení v daném ohledu zůstali bez reakce, soud tedy věc v souladu s ust. § 101 odst. 4 a § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) projednal bez nařízení jednání. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Soud provedl důkaz dohodou s cestujícím, kde žalovaná dne 12.11.2020 oproti svému podpisu uznala svůj dluh vůči žalobci ve výši žalované částky se splatností do 15 dnů. Dále žalobkyně předložila předžalobní upomínku adresovanou žalované včetně podacího lístku svědčícího o jejím odeslání žalované před podáním žaloby. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalovaná podepsala dne 12.11.2020 listinu shora specifikovanou. Dlužnou částku, k jejíž úhradě do 27.11.2020 se tímto zavázala, neuhradila ani přes následné upomínání žalobce. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná dluh vůči žalobci ve výši žalované jistiny uznala co do důvodu i výše, má soud za to, že v době uznání tento dluh trval (§ 2053 občanského zákoníku). Jelikož žalovaná netvrdila a tím méně prokázala, že by provedla v dané souvislosti jakoukoliv úhradu žalobci, soud žalobě vyhověl. Jelikož žalovaná svůj dluh řádně a včas nesplnila, je od 28.11.2020 v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobkyni rovněž náleží úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vzhledem k počátku prodlení. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud žalobci, který byl ve věci plně úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení, a to za uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále za dva procesní úkony (předžalobní výzva a žaloba) paušální náhradu nákladů ve výši 100 Kč za jeden takový úkon s odkazem na § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.