9 C 209/2021-18 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 5. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 528,33 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 399,01 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 672,05 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 528,33 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 3 528,33 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne 18. 12. 2018 smlouvu o účtu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně založil a vedl žalované účet č. [bankovní účet]. Téhož dne uzavřeli také smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované kontokorent ve výši 3 000 Kč, tedy možnost čerpání peněžních prostředků do mínusu (debet). Žalovaná se ve smlouvě zavázala čerpaný kontokorent včetně sjednaných úroků ve výši 18,90 % ročně splatit nejpozději do jednoho roku od jeho prvního čerpání. Právní předchůdce žalobkyně byl oprávněn při nesplacení poskytnutého úvěru řádně a včas požadovat jeho okamžité splacení. Žalovaná podmínky smlouvy nedodržela, když poskytnutý kontokorent přečerpala a od září 2019 do prosince 2019 dlužnou částku z přečerpaného kontokorentu nesplatila, na což byla bankou upozorněna. Jelikož žalovaná zůstatek na účtu nevyrovnala, převedla banka dle všeobecných obchodních podmínek ke dni 1. 1. 2020 zůstatek ve výši 3 528,33 Kč z účtu na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné čátky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2020 byla následně pohledávka za žalovanou postoupena z právního předchůdce žalobkyně [právnická osoba] na žalobkyni. Žalovaná ani přes zaslanou výzvu k úhradě na dlužnou částku nezaplatila ničeho. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaná se k této výzvě nevyjádřily, ačkoliv jim byla výzva doručena na adresu pro doručování ve smyslu § 46 a § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne 18. 12. 2018 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o účtu, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal zřídit a vést pro žalovanou běžný účet, a zároveň byla uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, čímž byla žalované poskytnuta možnost na účtu přečerpat finanční prostředky s výší povoleného limitu 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala čerpat finanční prostředky pouze do výše povoleného limitu a poskytnutý úvěr včetně sjednaných úroků ve výši 18,90 % ročně splatit nejpozději do jednoho roku ode dne jeho čerpání. Jelikož žalovaná povolený limit přečerpala, přičemž dlužnou částku ani přes výzvu právního předchůdce žalobkyně neuhradila, převedl dne 1. 1. 2020 právní předchůdce žalobkyně zůstatek ve výši 3 528,33 Kč z účtu na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila, proto [právnická osoba] pohledávku za žalovanou včetně práv spojených s pohledávkou postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2020 na žalobkyni. Dne 4. 3. 2021 zaslal zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu. 6. Skutkový stav soud hodnotil po právní stránce následovně: 7. Po právním posouzení skutkových tvrzení dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o účtu podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“), na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalované umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Účastníci si dále smlouvou o kontokorentním úvěru sjednali možnost, že banka provede do částky 3 000 Kč příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu (debet), přičemž takto sjednané práva a povinnosti se řídí úpravou smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl., neboť se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky, které žalovaná vyčerpala, a byla povinna je vrátit spolu se sjednaným úrokem, což však žalovaná neučinila. Jelikož vyčerpané prostředky nesplatila, v souladu s ustanovením čl. 13 Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] došlo k zesplatnění celého úvěru, přičemž na nevrácených peněžních prostředcích, úrocích a poplatcích, k jejichž hrazení se žalovaná smluvně zavázala, žalované vznikl v žalobě specifikovaný dluh. Žalobkyně, na níž v souladu s § 1879 a násl. o.z. přešla pohledávka za žalovanou z [právnická osoba], má proti žalované splatnou pohledávku v tvrzené výši, neboť žádný důkaz nesvědčí o tom, že pohledávka žalobkyně zanikla plněním žalované či jiným právně relevantním způsobem. V důsledku prodlení žalované vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni vzniku prodlení a odvíjí se od repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud žalobě zcela vyhověl. 8. V souladu s ustanovením § 151 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 119 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 528,33 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí právního zastoupení, sepsání žaloby a výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 900 Kč ve výši 819 Kč Tyto náklady řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit advokátu žalobkyně. 9. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.