9 C 237/2022-28 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 1.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 670 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že dne 24. 4. 2019 uzavřel žalovaný se žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo] to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku [webová adresa]). Žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s celkovými náklady spojenými s úvěrem ve výši 420 Kč, tj. zaplatit celkovou částku 1 920 Kč, a to do 28 dní od poskytnutí úvěru. Žalovaný však žalobkyni ničeho nevrátil, a žalobkyně požaduje po žalovaném i náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 57,75 Kč a smluvní pokutu ve výši 250 Kč a smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Žalovaný do podání žaloby nezaplatil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Soud žalobkyni taktéž vyzval, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o sdělení, jakým způsobem konkrétně zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného s ohledem na ust. § 86 zákona 257/2016 o spotřebitelském úvěru s tím, že byla upozorněna na nepříznivé rozhodnutí ve věci v případě nedoplnění tvrzení žalobkyně či nepředložení důkazů prokazující tvrzení žalobkyně. 5. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala přípisem ze dne 17. 10. 2022, kdy soudu doložila listiny, které ji před uzavřením smlouvy předložil žalovaný. Jednalo se o výplatní pásku žalovaného za měsíc březen 2019 a dále výpisy z bankovního účtu žalovaného za období leden – březen 2019. 6. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 24. 4. 2019 vyplývá, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, je opatřena údajem o tom, že byla dne 24. 4. 2019, v 14:27 hodin, podepsána elektronicky. Z obsahu textu této listiny vyplývá, že žalobkyně a žalovaný měli uzavřít smlouvu, na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč za poplatek 420 Kč. Žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky a poplatek, tj. celkovou částku 1 920 Kč uhradit do 28 dní. Zápůjční úroková sazba činila 0 %. Ze Všeobecných podmínek poskytnutí úvěru platných od 18. 5. 2018 vyplývá úprava podmínek poskytování úvěrů žalobkyní. Tyto listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, je opatřena údajem o tom, že byla dne 24. 4. 2019, v 14:27 hodin, podepsána elektronicky. Ze standardních evropských informací o spotřebitelském úvěru platných od 11. 7. 2018 vyplývá úprava základních vlastností spotřebitelského úvěru, nákladů spotřebitelského úvěru a dalších důležitých právních aspektů. Tato listina není opatřena vlastnoručním, ani jiným podpisem žalovaného. Z e-mailové upomínky ze dne 24. 5. 2019 vyplývá, že žalobkyně upomenula žalovaného o úhradu částky 1 920 Kč. Z e-mailové upomínky ze den 8. 7. 2019 vyplývá, že žalobkyně upomenula žalovaného o úhradu částky 3 393,82 Kč. Z e-mailové předžalobní upomínky ze dne 28. 8. 2019 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 12. 2021 vyplývá, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. 7. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 8. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 9. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby. 10. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána. 11. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. 14. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií. 15. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla dne 24. 4. 2019 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému peněžité prostředky ve výši 1 500 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni formou splátek včetně poplatku za poskytnutí úvěru. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného; je opatřena poznámkou, že smlouva byla podepsána elektronicky. I další žalobkyní předložené listinné důkazy (Všeobecné podmínky poskytnutí úvěru, Standardní informace o spotřebitelském úvěru) nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní„ na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného„ pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal. 16. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě např. prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru by sice mohly vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však soudu nepředložila žádný důkaz prokazující skutečnost, že smlouvu podepsal právě žalovaný. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o