9 C 6/2022-14 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 21 806,85 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], [IČO] („ předchůdce žalobce“), s ní uzavřela smlouvu o zápůjčce ze dne 1.7.2019, na jejímž základě jí byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 469 Kč. Sjednané splátky nehradila řádně a včas. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. <b>Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti:</b> Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 1.7.2019 („ Smlouvy“) bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřeli předchůdce žalobkyně a žalovaná, ve které se předchůdce žalobkyně zavázala, že žalované poskytne finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaná se zavázala, že je bude splácet v pravidelných týdenních splátkách. Nedílnou součástí Smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, úvěrové podmínky, oznámení a sazebník předchůdce žalobkyně. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6.1.2021 bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně žalované oznámila postoupení pohledávky za její osobou na žalobkyni. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena z předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Z předžalobní upomínky ze dne 9.11.2021 a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. <b>Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:</b> Předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřely Smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala, že je bude splácet v pravidelných týdenních splátkách Žalované byly finanční prostředky předchůdkyní žalobkyně poskytnuty. Žalovaná nesplácela poskytnutou půjčku, jak bylo ve Smlouvě ujednáno, a proto žalované vznikl dluh ze Smlouvy ve výši 21 806,85 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku neuhradila, postoupila předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně žalované zaslala předžalobní upomínkou prostřednictvím svého zástupce, na kterou žalovaná nereagovala, dlužnou částku nezaplatila. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1968 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 1 ObčZ je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Soud po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 1.7.2019 platně uzavřena smlouva o zápůjčce, ale vzhledem k tomu, že si žalovaná řádně neplnila svoje povinnosti vyplývající jí ze Smlouvy vznikl jí ke dni podání žaloby dluh celkem ve výši 21 806,85 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 11 546,96 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 10 259,89 Kč. Dle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 325 Kč. Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 2 325 Kč tak představují odměnu za 3 úkony právní služby po 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, podání ve věci – žaloba a výzva k plnění (§ 14b odst. 1 bod 1. za užití § 11 odst. 1 písm. a) AT), 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) AT), náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 873 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.