12 C 55/2022-25 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se domáhala zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, které žalovaný nezaplatil právní předchůdkyni žalobkyně [příjmení] podniku [právnická osoba], [IČO] poté, co dne [datum] použil k přepravě její linku, aniž se při kontrole prokázal platným jízdním dokladem, jízdné činilo 16 Kč a přirážka 1 500 Kč. Dále dne [datum] použil k přepravě její linku, aniž se při kontrole prokázal platným jízdním dokladem, jízdné činilo 16 Kč a přirážka 1 500 Kč, dne [datum] použil k přepravě její linku, aniž se při kontrole prokázal platným jízdním dokladem, jízdné činilo 16 Kč a přirážka 1 500 Kč, dne [datum] použil k přepravě její linku, aniž se při kontrole prokázal platným jízdním dokladem, jízdné činilo 16 Kč a přirážka 1 500 Kč, dne [datum] použil k přepravě její linku, aniž se při kontrole prokázal platným jízdním dokladem, jízdné činilo 16 Kč a přirážka 1 500 Kč, dne [datum] použil k přepravě její linku, aniž se při kontrole prokázal platným jízdním dokladem, jízdné činilo 16 Kč a přirážka 1 500 Kč, dne [datum] použil k přepravě její linku, aniž se při kontrole prokázal platným jízdním dokladem, jízdné činilo 16 Kč a přirážka 1 500 Kč. S ohledem na rozdílnost právních úprav byla žalobkyně usnesením soudu ze dne 2. 12. 2022, č. j. [číslo jednací] vyzvána k doplnění, ve kterých obcích došlo k přepravním kontrolám, k označení druhu dopravních prostředků, které byly použity žalovaným, k označení čísel přepravních linek a čísel zápisů o provedených přepravních kontrolách. K opravě a doplnění podání byla žalobkyni určena lhůta 14 dnů od doručení usnesení s tím, že nebude-li podání ve stanovené lhůtě řádně doplněno, vystavuje se žalobkyně nebezpečí nepříznivého rozhodnutí ve věci. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 5. 12. 2022. Žalobkyně na výzvu nereagovala. K jednání, které soud nařídil na den 24. 7. 2023 se právní zástupkyně žalobkyně k jednání nedostavila, svou neúčast omluvila, aniž uvedla důvod své neúčasti. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení - § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v platném znění, aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř., neboť se k nařízenému jednání nedostavila a svou neúčast omluvila. K tomu soud dodává, že poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. je výsadou účastníků při jednání přítomných, na čemž nemění ničeho ani skutečnost, že ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz (srov.usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, dostupné na [webová adresa]). Soud proto neprováděl dokazování neboť, aby mohl účastník nějakou skutečnost navrženými důkazy prokázat, musí nejdříve tvrdit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod pořadovým [číslo]). Žalobkyně se omezila pouze na tvrzení, že žalovaný dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum] a dne [datum] použil k přepravě linky provozované právní předchůdkyní žalobkyně, aniž se při kontrole prokázal platným jízdním dokladem, a proto byla kontrolorem uložena žalovanému povinnost zaplatit přirážku k jízdnému. Žalobkyně však již neuvedla, jaké povahy byly dopravní prostředky, kterými se žalovaný měl přepravovat, tedy, zda se jednalo o drážní vozidlo (například trolejbus či tramvaji) nebo o silniční vozidlo (například autobus), stejně jako neuvedla čísla linek, které měl žalovaný k přepravě použít. Bez takto zásadního tvrzení však nelze žalobou uplatněný nárok posoudit po právní stránce a žalobě případně vyhovět, neboť v případě například trolejbusu či tramvaje by bylo nutno aplikovat zákon č. 266/1994 Sb. o drahách v účinném znění, neboť trolejbus i tramvaji jsou považovány za speciální dráhu – § 3 odst. 1 písm.f), naproti tomu v případě autobusu by pak bylo nutno aplikovat zákon [číslo] Sb., o silniční dopravě v platném znění. Soudu z vyložených důvodů nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout. O nákladech řízení soud rozhodne i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí – § 151 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byl úspěšným účastníkem žalovaný a příslušelo by mu tak právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.