18 C 348/2021-42 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 20 287 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného za období od února 2020 do 8.9.2020 za užívání bytu [číslo] v budově [adresa] v ulici [ulice] v [obec] (dále jen,,předmětný byt“). Žalovaný se stal nájemcem předmětného bytu na základě nájemní smlouvy uzavřené s žalobkyní na dobu neurčitou. Žalovaný dluh neuhradil ani na základě upomínky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud nařídil jednání na 7.3.2023, na které se dostavil pouze právní zástupce žalobkyně, žalovaný ač řádně předvolán, se k jednání nedostavil, ani neomluvil. Vzhledem k tomu, že nebylo možné u jednání zjistit, jak žalobkyně dospěla k dlužné částce, soud jednání na žádost právního zástupce žalobkyně odročil za účelem doplnění žalobních tvrzení. 4. Na další jednání nařízené na 8.6.2023 se opětovně dostavil pouze právní zástupce žalobkyně, žalovaný ač řádně předvolán, se k jednání nedostavil, ani neomluvil, proto soud jednal v nepřítomnosti žalovaného. 5. Žalobkyně následně doplnila svá skutková tvrzení, že v daném období měl žalovaný dle nájemní smlouvy povinnost hradit nájemné od 2/ 2020 do 5/ 2020 ve výši 3 759 (z toho nájemné 3 647 a paušální platby 112 Kč) Kč a v období od 6/ 2020 do 9/ 2020 ve výši 4 472 Kč (z toho nájemné 4 360 a paušální platby 112 Kč). Jelikož v měsíci září došlo k předání bytu již dne 8. 9. 2020, vypočetla žalobkyně, že poměrná část nájemného za tuto dobu činila 1 191 Kč. Na služby, jež podléhají vyúčtování, byl žalovaný povinen hradit částku 1 341 Kč. Poměrná část za 9/ 2020 pak činila 355 Kč. V částce, jež byl žalovaný povinen měsíčně hradit a je vykazována jako„ nájemné“ jsou zahrnuty i platby, jež jsou stanoveny evidenčním listem avšak jsou paušální a tedy nepodléhají vyúčtování a žalovaný je tak měl povinnost hradit každý měsíc – SMT á 12 Kč, STA á 65 Kč, nájem za vybavení bytu á 35 Kč měsíčně. Pro zjednodušení je žalobkyně eviduje společně s nájemným. Žalovaný po dobu trvání nájemního vztahu nehradil řádně platby, jež mu byly stanoveny, kdy žalobkyně již v návrhu uváděla, že v měsíci únoru 2020 byla provedena úhrada započtena na nájemné ve výši 1 838 Kč (z předepsaných 3 759 Kč), za únor 2020 tedy žalovaný neuhradil na nájemném 1 921 Kč. V březnu a dubnu neuhradil žalovaný na nájemném ničeho, tedy vznikl mu dluh za každý měsíc 3 759 Kč. V červnu 2020 žalobkyně obdržela platbu ve výši 5 100 Kč (z předepsaných 5 813 Kč), žalobkyně tak platbu započetla primárně na služby ve výši 1 341 Kč, které byly tedy v 6/ 2020 plně uhrazeny, dále byly uhrazeny paušální platby v částce 112 Kč a částka 3 647 Kč byla započtena na nájemné, i po těchto úhradách, ale na nájemném zbývá uhradit 713 Kč. Za měsíce červenec, srpen a září již na nájemné nebylo uhrazeno ničeho. Jelikož byly služby spotřebované žalovaným vyúčtovány, a výsledkem tohoto vyúčtování byl přeplatek ve výši 13 Kč, neuplatňuje žalobkyně po žalovaném žádnou platbu za dlužné služby. Naopak tento přeplatek byl již započítán v rámci žalobního přehledu, když částka 13 Kč byla použita na úhradu nájemného v 2/ 2020, neboť jak plyne z rozpisu provedených úhrad uvedených ve vyúčtování, žalovaný uhradil v únoru 2020 částku 1 825 Kč, žalobkyně však již rovnou uvádí platbu ve výši 1 838 Kč, tedy zohledňující zmíněný přeplatek vyúčtování za rok 2020 základě shora uvedeného žalovaný uhradil za celé období na služby částku 4 023 Kč ale náklady, které musela žalobkyně vynaložit, činily 4 010 Kč. Na základě výše uvedených skutečností žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný dluží na nájemném částku celkem 20 300 Kč (1 934+3 759+3 759+713+4 472+4 472+1 191), po započtení přeplatku ve výši 13 Kč, však zbývá dlužné nájemné ve výši 20 287 Kč. 6. Ze žalobkyní předložených důkazů soud učinil tato skutková zjištění: 7. Ze smlouvy o nájmu soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným tuto smlouvu, na jejímž základě se stal žalovaný nájemcem předmětného bytu na dobu neurčitou. 8. Ze zápisu o převzetí bytu soud zjistil, že žalovaný převzal předmětný byt dne 8.9.2020. 9. Z evidenčního listu soud zjistil, že měsíční nájemné činilo od 2/ 2020 do 5/ 2020 částku 3 759 Kč (z toho nájemné 3 647 Kč a paušální platby 112 Kč) a od 6/ 2020 do 9/ 2020 činilo 4 472 Kč (z toho nájemné 4 360 Kč a paušální platby 112 Kč). 10. Z vyúčtování nájemného bylo zjištěno, že žalovaný dluží na nájemném 20 300 Kč. 11. Z vyúčtování služeb za rok 2020 soud zjistil, že za období od 1.1.2020 do 31.12.2020 byl u žalovaného vyúčtován přeplatek ve výši 13 Kč. 12. Z upomínek bylo zjištěno, že žalovaný byl upomínán s úhradou dluhu. 13. Na základě předložených důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalovaný se stal nájemcem předmětného bytu na základě nájemní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou. Byt převzal dne 8.9.2020. Žalovaný nezaplatil nájemné za období od 2/ 2020 do 8.9.2020, kdy předal byt. Přestože byl žalovaný upomínám dluh ve výši 20 287 Kč neuhradil, a to ani na základě upomínek. 14. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § [číslo] smlouva vyžaduje písemnou formu; pronajímatel však nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy. 15. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Po právním posouzení výše citovaného v řízení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný se stal nájemcem předmětného bytu na základě nájemní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou v souladu s § 2201 o.z. a násl. s tím, že nájem předmětného bytu žalovaného skončil ke dni 8.9.2020. Žalobkyni vzniklo právo dle § 2217 o.z. na úhradu dlužného nájemného ve výši 20 287 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, proto mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení dle § 1970 o.z., který je požadován ve výši dle nař. vl. č. 351/2013 Sb., za dobu, kdy již žalovaný byl v prodlení s úhradou, proto soud žalobě vyhověl v celém rozsahu. 17. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 9 146,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 015 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 287 Kč sestávající z částky 1 940 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 940 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 940 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 6. 2023 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 720 Kč ve výši 1 411,20 Kč. 18. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.