21 C 336/2022-39 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 1.11.2022, doplněnou podáním ze dne 3.1.2023 a ze dne 1.2.2023, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 16 358,68 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 16.3.2020 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [obec a číslo] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Před poskytnutím peněžních prostředků předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 K, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit včetně souhrnného poplatku ve výši 8 917 Kč a s úrokovou sazbou 29,55 % ročně, a to formou 52týdenních splátek po 394 Kč; poslední splátka byla stanovena na 15.3.2021. Žalovaný však svůj závazek řádně a včas nesplnil, když vrátil předchůdkyni žalobkyně pouze částku 3 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. I přes výzvu žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil. 2. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila; žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 13.2.2023). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: 5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 16.3.2020 plyne, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Převzetí peněžních prostředků žalovaný potvrdil svým vlastnoručním podpisem v závěru smlouvy v kolonce„ podpis zákazníka“. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky společně s dohodnutým úrokem ve výši 88 % ročně, a to v 52týdenních splátkách po 394 Kč (poslední splátka ve výši 383 Kč). 6. Ze zákaznické karty ze dne 16.3.2020 plyne, že žalovaný byl k tomuto dni svobodný, měl základní vzdělání, žil s rodiči, nebyl majitelem auta. Pracoval na plný úvazek jako pomocný dělník ve společnosti [právnická osoba], [obec], s měsíčním příjmem 18 615 Kč měsíčně čistého. Jeho odhadované výdaje činily 3 000 Kč měsíčně. Poměry žalovaného byly ověřovány občanským průkazem a výplatními páskami za měsíc leden a únor 2020. Zákaznická karta je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 včetně přílohy (str. 15) plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 8. Z Oznámení ze dne 30.1.2022 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 24.2.2022, jak plyne z podacího lístku. 9. Z tabulky umoření ze dne 31.1.2022 plyne, že dne 16.3.2020 byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně dne 22.3.2020 částku 1 500 Kč a dne 11.4.2020 rovněž částku 1 500 Kč. 10. Z předžalobní výzvy ze dne 6.6.2022 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 7.6.2022, jak plyne z podacího lístku. 11. Skutkový závěr: Dne 16.3.2022 uzavřela předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Téhož dne poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Před uzavřením předmětné smlouvy předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně pouze částku 3 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smluvně převedena na žalobkyni. Výzvou předanou k poštovní přepravě dne 7.6.2022 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. 12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 18. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 19. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 20. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným byla dne 16.3.2020 podepsána úvěrová smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit včetně sjednaného úroku a souhrnného poplatku, a to formou výše uvedených týdenních splátek. Úvěrová smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. 21. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona. 22. V té souvislosti má soud za prokázané, že v Zákaznické kartě ze dne 16.3.2020 žalovaný ke svým poměrům uvedl, že byl k uvedenému datu svobodný, bydlel u rodičů, měl základní vzdělání a byl zaměstnán na plný úvazek u společnosti [právnická osoba], [obec], s průměrným měsíčním příjmem 18 615 Kč. Výdaje žalovaného byly„ odhadnuty“ na částku 3 000 Kč. Příjem žalovaného byl předchůdkyní žalobkyně ověřován výplatními páskami za období 1,2/ 2020. Dále byla totožnost žalovaného ověřena z občanského průkazu žalovaného. 23. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami (v daném případě splněno dvěma výplatními páskami žalovaného), dále nájemní smlouvou, výpisem z katastru nemovitostí či prohlášením rodičů žalovaného (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení, smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalovaného, atd. V daném případě sice předchůdkyně žalobkyně ověřila zaměstnání a výši čisté mzdy žalovaného, které dosahoval před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy, avšak již řádně nezjišťovala a neověřovala zcela konkrétní výdaje žalovaného, když se spokojila pouze s „ odhadovanou“ výší měsíčních výdajů. Navíc nahlížení do různých interních či externích databází (IR, …), je dle názoru soudu sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně nahlížení do těchto databází před uzavřením smlouvy ani nepředložila. Dle názoru soudu bylo povinností poskytovatele úvěru, aby řádně zjistil nejenom příjmy žalovaného, ale zároveň i jeho zcela konkrétní výdaje, a tato svá zjištění také řádně ověřil. Pokud totiž předchůdkyně žalobkyně vycházela z pouhých neověřených informací o výdajích žalovaného, zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování jeho výda