22 C 17/2018-201 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 150 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16.1.2018. Žalobkyně požadovala měsíční částku výživného 15 6000 Kč. Nedošlo však k uzavření mimosoudní dohody, přičemž žalovaná nepodala ve lhůtě jednoho roku od vydání usnesení a řízení o návrhu bylo usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] zastaveno. Žalobkyně se tak nedomohla svého důvodného nároku na výživné manželky za období od října 2014 do prosince 2015 ve výši 150 000 Kč a v této výši jí vznikla škoda. Žalovaná své pochybení uznala a nárok na náhradu škody uplatnila ze své profesní pojistky u pojišťovny, která však nárok na pojistné plnění neuznala. 2. Žalovaná (jen obecně) ve shodě s vedlejším účastníkem poukázala na skutečnost, že nebyla prokázána škoda ani její výše, nebylo prokázáno porušení povinnosti žalované při výkonu advokacie, nebyla prokázána přímá příčinná souvislost mezi jednáním žalované a tvrzeným následkem (vznikem škody), nebylo prokázáno, že by žalobkyně byla v předchozím sporu o výživné manželky úspěšná, pokud by ji žalovaná řádně zastupovala, po pokračování v řízení. Navrhla zamítnutí žaloby, ve shodě s vedlejším účasníkem. 3. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby ohledně částky 10 000 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení, bylo podle § 96 o.s.ř. zastaveno částečně řízení ohledně předmětné částky, včetně úroku z prodlení z této částky. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze spisu [spisová značka] soud zjistil, z čestného prohlášení matky žalobkyně [jméno] [příjmení] ze dne [datum], že tehdy žalovaný manžel žalobkyně [jméno] [příjmení], bytem [část obce a číslo], žil s nimi po většinu času v společné domácnosti na adrese [obec a číslo] od listopadu 2014 do prosince 2014 a dále pak od srpna 2015 do prosince 2015, v bytě kde jmenovaná žije s manželem.. [příjmení] se tak přesto, že její dcera a její zeť (tehdy žalovaný [jméno] [příjmení]) byli ještě manželé. Ví, že [jméno] [příjmení] bytem [anonymizována dvě slova] se vrátil do společné domácnosti k její dceři na adresu [adresa], kdy došlo k ukončení společného soužití její dcery a pana [jméno] [příjmení]. Po celou dobu trvání manželství a po návratu do společné domácnosti finančně přispíval její dceři (žalobkyni) na náklady spojené s domácností, taktéž zajišťoval běžné rodinné záležitosti. Výkladem tohoto prohlášení dospěl soud k závěru, že soužití, včetně vedení společné domácnosti manželů [příjmení] bylo ukončeno v červenci 2015. S tím koresponduje i zjištění soudu v rozvodovém rozsudku č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], v němž bylo zjištěno, že v květnu 2014 byli manželé společně na dovolené v [země], kterou manželovi věnovala k [anonymizováno] narozeninám. V červnu 2014 se dověděla, že manžel by měl mít milenku ale nevěřila tomu. Teprve o měsíc později se manžel odstěhoval. Do konce roku 2014 se ještě třikrát vrátil, v prosinci 2014 pak na delší dobu, kdy manželské soužití včetně intimního života bylo obnoveno. Hned v lednu 2015 však mimomanželský poměr obnovil a v červenci 2015 se odstěhoval definitivně, kdy si z bytu měl vzít veškerou elektroniku a řadu cennějších věcí. Podstatné je, že žalobkyně se v rozvodové věci nezmiňuje o neplacení výživného manželky ani o neuhrazování potřeb ve vztahu ke společné domácnosti. V rámci rozvodového řízení vyslovila žalobkyně přesvědčení, že v jejich případě se jedná o běžnou krizi manželství, kterou lze překonat. V tomto směru schází skutková tvrzení žalobkyně, včetně neoznačení důkazů ohledně soužití či nesoužití manželů [příjmení], včetně přispívání či nepřispívání [anonymizováno]. [příjmení] na společnou domácnost – důkazní břemeno žalobkyně. Při tomto nedostatku žaloby, nezbylo soudu než jako stěžejní důkaz hodnotit čestné prohlášení [jméno] [příjmení] – matky žalobkyně. Návrh na rozvod manželství byl podán 14.10.2014 a žaloba v této věci byla podána následně 31.10.2014, přičemž řízení o výživném manželky probíhalo současně s řízením o rozvodu, v rozvodové věci se manželka – nyní žalobkyně nezmiňuje o hospodaření manželů a péči o společnou domácnost, včetně jejího financování. [Anonymizovaný odstavec.] 6. Vzhledem k čestnému prohlášení [jméno] [příjmení] se již soud zabýval jen obdobím od 1. srpna do 31.12.2015. 7. Z usnesení Okresního soudu v Chomutově č.j. [číslo jednací] zedne 27. 2. [anonymizováno] zjištěno, že řízení o návrhu na určení výživného pro manželku podanou dne 31.10.2014 bylo zastaveno, vzhledem k uplynutí lhůty jednoho roku, pro podání návrhu na pokračování v řízení. Usnesení nabylo právní moci 16.3.2017. Ve věci byl podán návrh na placení výživného manželky ve výši 15 600 Kč měsíčně od 1.11.2014, vycházeje z výdělku žalovaného [jméno] [příjmení] ve výši 43 000 Kč. Měsíčně. Z protokolu o jednání ze dne 23.2.2016 bylo zjištěno, že strana žalovaná nabízela částku 4 000 Kč měsíčně, žalobkyně byla osobně přítomna a požadovala částku 15 6000 Kč. Právní zástupce žalovaného s návrhem nesouhlasil poukázal na skutečnost, že v rozhodném období žili účastníci střídavě oddělení, SPOLU, případně u třetí osoby Pro případ odročení jednání podá podrobné vyjádření písemně a navrhne i důkazy a svědky. Pod vlivem této relevantní argumentace procesní strany shodně navrhly přerušení řízení, přičemž zástupce žalovaného přislíbil zaslat žalobkyni podrobné vyjádření ve věci. 8.4.2016 zaslal zástupce žalovaného soudu obsáhlé a vyargumentované vyjádření, včetně čestného prohlášení [jméno] [příjmení] čl. 34 spisu. U jednání se k argumentaci žalobkyně nevyjádřila, přesto že okolnosti soužití s manželem dobře znala a její právní zástupkyně tyto okolnosti mohla zná jen od žalobkyně, argumentace právního zástupce žalovaného byla pro žalovanou [celé jméno žalované] nová a překvapiví a zjevně zásadní jako procesní obrana žalovaného. 8. Ve věci mohl přinést skutková zjištění účastnický výslech žalobkyně a svědecký výslech [jméno] [příjmení] – tehdejšího manžela. 9. Podle § 697 zák. č. 89/2012 Sb. OZ 1) Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. 10. Podle § 2910 O.Z. Porušení zákona Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 11. Podle § 2918 O.Z. Vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se přiměřeně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] 14. S ohledem na tento skutkový závěr posoudil soud věc po právní stránce takto: Právním důvodem pro přiznání nároku na náhradu škody ve výši 140 000 Kč a v přiznané výši 25 000 Kč je prokázaná výše škody 25 000 K se zákonným úrokem. Tato škoda mohla byt přiznána již v předchozím nalézacím řízení, pokud by žalovaná v řízení VČAS pokračovala. Přitom nabídka žalovaného na částku 4 000 Kč za poměrně delší období, by pro žalobkyni výhodnější než nyní přiznaní částka. Žalovaná porušila povinnost advokáta řádně hájit zájmy klienta, když nereagovala na podání zástupce žalovaného [jméno] [příjmení] a nepožádala o pokračování v řízení, byť měla poučit klientku, že z větší části nemůže být ve sporu úspěšná. V daném případě nebyl deklarován důvod přerušení řízení, pokud postačovalo odročení jednání na delší termín. 15. S ohledem na tento skutkový závěr posoudil soud věc po právní stránce takto: [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] 16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 150 o.s.ř., tak že mezi žalobkyní a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Důvody hodné zvláštního zřetele soud spatřuje v neinformování žalobkyně její advokátku o soužití s manželem, kdy nebyl nárok na výživní manželky. Zástupce žalobkyně byl vyzván k doplnění skutkových tvrzení ohledně doby a způsobu soužití manželů hornových včetně navržení důkazů. Žalovaná se nynějšího jednání nikdy neúčastnila a musí si být vědoma, že její původní požadavky na výživné manželky byly z větší částky přehnané a nedůvodné. Pokud by byl od úspěch žalované byl odečten její neúspěch, byla by povinna k částečné náhradě nákladů řízení. Žalobkyně však měla být v původním řízení vedena advokátkou [celé jméno žalované], která ji s odbornou péčí měla uvést do reality (ohledně nepřiměřených nároků a s tím souvisejících nákladů řízení v původním nalézacím řízení, kde by se vystavila možnosti úhrady nákladů řízení). Z těchto důvodů nezavázal soud žalobk