24 C 107/2022-119 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 7. 3. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 12 393,94 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] se žalovaným uzavřela dne 22. 11. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na základě které byl žalovaný oprávněn opakovaně čerpat peněžní prostředky až do výše limitu 10 000 Kč a naopak povinen tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 22,99 % ročně a příslušné poplatky, to vše v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 2 % z čerpaného úvěru. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila jmenovaná společnost ke dni 31. 8. 2020 celý zůstatek úvěru splatným. Za dobu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem vyčerpal 91 015 Kč a zaplatil 92 344,80 Kč. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 9 999,94 Kč a smluvních poplatků ve výši 2 394 Kč. 2. Žalovaný k věci uvedl, že smlouvu s bankou skutečně uzavřel, neboť v té době žil ve společné domácnosti se svým bratrem, který je v invalidním důchodu a peněžní prostředky potřeboval na pokrytí základních životních potřeb. Jeho příjem tvořila mzda ve výši [částka] měsíčně, což bance dokládal a mezi pravidelné výdaje pak patřilo nájemné (včetně energií) ve výši [částka] a splátky dalšího úvěru ve výši [částka]. Hospodařil s nulovým zůstatkem, nicméně doufal, že projednávaný úvěr bude schopen splácet. Problémy se však kupily a když se mu nepodařilo jeden měsíc zaplatit, další to bylo horší kvůli různým účtovaným poplatkům. Takto dospěl do bodu, kdy již nebyl schopen splácet. 3. Z listiny nazvané smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty (spotřebitel) a listiny nazvané dispozice ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že tyto dne 22. 11. 2017 uzavřeli žalovaný a společnost [právnická osoba] (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Společnost se zde zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky s možností opakovaného čerpání, a to až do výše limitu 10 000 Kč s měsíčním zúčtovacím obdobím. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytované peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti úrok ve výši 22,99 % ročně a zde uvedené poplatky, a to v pravidelných měsíčních splátkách (inkasem z účtu č. [bankovní účet]) v minimální výši 2 % z čerpaného úvěru. Žalovaný zde uvedl svou kontaktní adresu [obec a číslo]. Z přiloženého formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že obsahuje základní shrnutí smluvních ujednání (o limitu, úrocích, RPSN a splátkách). Součástí smlouvy se pak prostřednictvím tzv. včleňovací doložky staly mimo jiné všeobecné produktové podmínky, produktové podmínky, úrokový lístek a sazebník poplatků, ze kterých soud pro níže vyložený právní názor žádná skutková zjištění nečinil. 4. Z listiny nazvané žádost o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty soud zjistil, že dne 22. 11. 2017 žalovaný společnost požádal o revolvingový úvěr s limitem 30 000 Kč. Uvedl zde, že je zaměstnán u [právnická osoba] Klášterec nad [právnická osoba] na dobu určitou do 30. 6. 2018 s průměrnou čistou měsíční mzdou [částka]. Tato skutečnost se podává rovněž z potvrzení o výši příjmu vystaveného jmenovanou společností. 5. Z listiny nazvané vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že společnost počítala s příjmy žalovaného ve výši [částka] měsíčně a celkovými příjmy domácnosti žalovaného ve výši [částka] při jednom zdroji příjmu s tím, že žalovaný je svobodný a nemá žádných vyživovacích povinností. Z přiložené tabulky úvěrové angažovanosti se pak podává, že žalovaný měl u společnosti další dva úvěry s celkovou měsíční splátkou 4 795,78 Kč. 6. Z výpisů ke kreditní kartě a platební historie soud zjistil, že žalovaný celkem načerpal 91 015 Kč a společnosti zaplatil 92 344,80 Kč. První čerpání žalovaný učinil 28. 2. 2018. Zprvu splácel pravidelně (resp. bylo mu inkasováno z účtu), avšak již v prosinci 2018 se dostal do problémů, když úvěrový rámec přečerpal a dostal se do prodlení, za což mu byly účtovány příslušné poplatky. Poslední splátku pak zaplatil 9. 4. 2020. 7. Z dopisu ze dne 1. 9. 2020 soud zjistil, že společnost, jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením, prohlásila celý zůstatek úvěru ve výši 13 363,14 Kč okamžitě splatným. Z přiloženého podacího archu se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 2. 9. 2020 na adresu [obec a číslo]. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně jejich seznamu soud zjistil, že se dne 16. 9. 2021 žalobkyně a společnost dohodly na postoupení souboru pohledávek, a to včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení. Z dopisu ze dne 29. 9. 2021 pak soud zjistil, že jím společnost oznamovala žalovanému, že pohledávku za ním uplatněnou v tomto řízení postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího archu se podává, že zástupce žalobkyně tento dopis odeslal žalovanému 4. 10. 2021 na adresu [obec a číslo]. 9. Z dopisů (tří) ze dne 12. 11. 2021 soud zjistil, že jimi zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě 17 908,54 Kč, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se podává, že tyto dopisy byly žalovanému dne 16. 11. 2021 zaslány na adresy [adresa žalovaného]. 10. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne 22. 11. 2017 požádal společnost o poskytnutí revolvingového úvěru do výše limitu 30 000 Kč. Téhož dne pak uzavřel se společností smlouvu, kde se společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky s možností opakovaného čerpání, a to až do výše limitu 10 000 Kč s měsíčním zúčtovacím obdobím. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytované peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti úrok ve výši 22,99 % ročně a zde uvedené poplatky, a to v pravidelných měsíčních splátkách (inkasem z účtu č. [bankovní účet]) v minimální výši 2 % z čerpaného úvěru. V žádosti žalovaný uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba] Klášterec nad [právnická osoba] na dobu určitou do 30. 6. 2018 s průměrnou čistou měsíční mzdou [částka]. Tuto skutečnost doložil potvrzením zaměstnavatele. Společnost při posuzování schopnosti žalovaného poskytovaný úvěr splácet vycházela z uvedených příjmů a dále celkových příjmů domácnosti ve výši [částka] (nijak nedoložených) a toho, že žalovaný měl u společnosti další dva úvěry s celkovou měsíční splátkou 4 795,78 Kč. Žalovaný za dobu od 28. 2. 2018 do 1. 9. 2020 (kdy byl úvěr zesplatněn) celkem načerpal 91 015 Kč a zaplatil 92 344,80 Kč, přičemž do prodlení se dostal již v prosinci 2018 a poslední částku uhradil 9. 4. 2020. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila společnost dopisem ze dne 1. 9. 2020 celý zůstatek úvěru ve výši 13 363,14 Kč okamžitě splatným. Smlouvou ze dne 16. 9. 2021 se společnost dohodla se žalobkyní na postoupení souboru pohledávek, a to včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby pak byl žalovaný o úhradu znovu upomenut zástupcem žalobkyně. 11. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 12. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). 13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li posky