24 C 354/2022-34 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 5. 5. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými a dále spolu s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 2 500 Kč. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 25. 7. 2020 pomocí prostředků komunikace na dálku (na webovém portálu [webová adresa]) smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovanému poskytla převodem na účet částku 7 500 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek ve výši 4 500 Kč ve třech splátkách nejpozději do 31. 10. 2020. Žalovaný však dosud zaplatil jen 2 982 Kč, proto žalobkyně požaduje náklady vynaložené v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu, kterou s ohledem na § 122 zákona č. 257/2016 Sb. požaduje ve výši pouze 768 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Ohledně uplatněného nároku na smluvní pokutu a náklady spojené s uplatněním pohledávky soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř.), aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je nutno dodat, že poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. jsou výsadou účastníků při jednání přítomných, na čemž nemění ničeho ani skutečnost, že ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Soud proto z provedených důkazů k těmto nárokům nečinil žádná skutková zjištění, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost navrženými důkazy prokázat, musí ji nejdříve tvrdit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod pořadovým číslem 155/2012). Žalobkyně se omezila na konstatování, že náklady spojené s uplatněním pohledávky činí 2 500 Kč a smluvní pokutu požaduje podle čl. 2 smlouvy s ohledem na § 122 zákona č. 257/2016 Sb. ve výši 768 Kč, avšak již neuvedla, kde a zejména za jakých podmínek si účastníci měli možnost účtovat tyto položky sjednat. 4. Z listiny nazvané smlouva o zápůjčce soud zjistil, že je datována 25. 7. 2020 a obsahuje ujednání o tom, že žalobkyně poskytne žalovanému převodem na účet [částka] a žalovaný ve třech splátkách po 4 000 Kč tuto částku vrátí a zaplatí poplatek ve výši 4 500 Kč. Tato listina však neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis žalovaného. U jména žalovaného je pouze uveden PIN kód: [rok]. 5. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že žalobkyně dne 25. 7. 2020 poukázala na účet č. [bankovní účet] částku 7 500 Kč. 6. Z jednotlivých upomínek soud zjistil, že jsou adresovány žalovanému a žalovaný je zde upomínán o úhradu dluhu podle smlouvy o úvěru ze dne 25. 7. 2020. 7. Z dopisu ze dne 18. 11. 2020 soud zjistil, že je adresován žalovanému a žalobkyně jej zde vyzývá k úhradě 15 954 Kč, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. 8. Z dopisu ze dne 12. 10. 2021 soud zjistil, že jím zástupkyně žalobkyně žalovaného vyzývá k úhradě dluhu ze smlouvy ze dne 25. 7. 2020 ve výši 15 396 Kč s tím, že pokud tak do tří dnů neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis žalobkyně žalovanému odeslala 12. 10. 2021. 9. Ze všeobecných obchodních podmínek soud pro níže vyložený právní názor již žádná skutková zjištění nečinil. 10. Po zhodnocení shora uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně disponuje osobními údaji žalovaného, tedy jménem, bydlištěm, rodným číslem a žalovanému adresovala několik upomínek. Dne 25. 7. 2020 žalobkyně na účet č. [bankovní účet] poukázala částku 7 500 Kč. 11. Ohledně tvrzeného uzavření smlouvy o zápůjčce prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (prostřednictvím internetu) a ohledně poskytnutí částky 7 500 Kč žalovanému pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. Žalobkyně se omezila na předložení smlouvy o zápůjčce a obchodních podmínek, avšak ani jedna z uvedených listin neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis a není tudíž zřejmé, zda osoba, se kterou právní předchůdkyně žalobkyně komunikovala, je právě žalovaný v této věci. Je rovněž nutno dodat, že samotný PIN kód, bez doložení skutečnosti, že byl přidělen právě žalovanému (tedy bez dalšího ověření totožnosti) nelze považovat ani za prostý elektronický podpis. Rovněž žalobkyně předložila potvrzení, že dne 25. 7. 2020 na účet č. [bankovní účet] poukázala částku 7 500 Kč, avšak ani z jednoho z provedených důkazů se nepodává, že majitelem uvedeného čísla účtu je právě žalovaný v této věci. 12. Jelikož žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o zápůjčce, ani že žalovanému poskytla tvrzených 7 500 Kč, nezbylo soudu, než žalobu v celém rozsahu zamítnout. 13. Nad rámec důvodů vedoucích k zamítavému rozhodnutí je třeba podotknout, že pro nadbytečnost se soud již nezabýval platností smlouvy, která měla být uzavřena nikoliv písemně (což v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru není možné - § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění, dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), ani naprostou absencí jakéhokoliv tvrzení o tom, jakým způsobem žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru). 14. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl zcela úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.