31 C 153/2023-58 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 14 662,04 Kč s příslušenstvím s tím, že její předchůdkyně, společnost , právnická osoba, . (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne 13. 6. 2005 smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb a následně o poskytování kontokorentního úvěru , název, k běžnému účtu, kterým bylo žalované umožněno čerpat peníze až do úvěrového limitu. Čerpané prostředky se žalovaný zavázal sjednaným způsobem splácet, což však řádně neučinil, a proto byl povolený debet zrušen a debetní zůstatek ve výši 14 462,04 Kč převeden na zvláštní úvěrový účet.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K nařízenému ústnímu jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, a proto soud věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), v jeho nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující skutková zjištění: Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 13. 6. 2005 uzavřena smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb, jejíž součástí bylo i ujednání o povoleném debetním zůstatku (, název, ), jehož výše však ze smlouvy nevyplývá a nevyplývá ani z dispozic ke smlouvě ze dne 16. 8. 2005, na které smlouva přímo odkazuje. Následné čerpání úvěru ze strany žalovaného na jeho běžném účtu však žádný z důkazů označených a předložených žalobkyní neprokazuje. Žalobkyní doložený výpis z úvěrového účtu prokazuje jen počátek následné interní evidence dluhu na úvěrovém účtu, nikoliv původní způsob a objem čerpání prostředků na běžném účtu žalovaného v rámci blíže nespecifikovaného povoleného debetu. Bez prokázání uvedeného tak není zřejmé, zda vůbec a případně kolik finančních prostředků, kdy a jak měl žalovaný na svém běžném účtu čerpat, kolik z čerpaných peněz splatil, jaká část ze splacených prostředků byla případně započtena na čerpané prostředky a jaká část na další případné nároky (úroky, poplatky, smluvní pokuty atd.). K doložení čerpání (mimo jiné) přitom soud žalobkyni vyzýval v předstihu před jednáním a opětovně při jednání v rámci poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., nicméně žalobkyně k tomuto žádný další důkaz (např. výpis z běžného účtu) neoznačila ani doložila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla postoupena pohledávka za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 3. 7. 2019. S ohledem na výše uvedená skutková zjištění, který poskytují dostatečný podklad pro rozhodnutí soudu, neučinil soud z ostatních provedených důkazů žádná další relevantní skutková zjištění pro posuzovanou věc.4. Podle § 261 odst. 3 písm. d) zák. č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku (dále jen ObchZ) se částí třetí obchodního zákoníku řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o běžném účtu a smlouvy o úvěru.5. Podle ustanovení § 497 ObchZ se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sice byla dne 13. 6. 2005 uzavřena úvěrová smlouva podle § 497 ObchZ, nicméně žalobkyně neprokázala, zda vůbec a případně v jakém objemu žalovaný finanční prostředky čerpal, zda a kolik jich (ne)splatil. I přes uzavřenou smlouvu o úvěru tak v případě neprokázaného čerpání nezbývá než uzavřít, že žalovanému nevznikla povinnost cokoliv splácet ve smyslu úvěrové smlouvy, když nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by mezi stranami byl dohodnut poplatek za sjednání úvěru. S odkazem na shora uvedené tak soud nemá za prokázané, že by žalobkyně měla právní titul na zaplacení žalované částky, a proto žalobu ve výroku I. zcela zamítl.7. Přestože byl žalovaný ve věci zcela úspěšný a měl by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnil a z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady vznikly, soud proto ve výroku II. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.