31 C 247/2022-48 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalované zaplacení částky 13 008,82 Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně sjednané ve smlouvě o úvěru, kterou s žalovanou dne 1. 8. 2017 uzavřela, a to za prodlení s úhradou dluhu ve výši 54 267,79 Kč za období od 1. 8. 2018 do 27. 1. 2022. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 30. 1. 2023, ke kterému se dostavila pouze žalobkyně, žalovaná se bez omluvy nedostavila a soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v její nepřítomnosti. 4. Smlouvou úvěru [číslo] ze dne 1. 8. 2017 se žalovaná v čl. 6 mimo jiné zavázala zaplatit v případě prodlení s jakoukoli splátkou delším než 65 dnů dochází k automatickému zesplatnění úvěru a pokud nedojde k jeho úhradě má žalobkyně právo požadovat v případě dalšího prodlení po zesplatnění celého úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (čl. 6) s limitací do maximální výše 200 000 Kč (čl. 6). Z hodnocení klienta ze dne 1. 8. 2017 (schváleného žalobkyní dne 2. 8. 2017) vyplývá, že žalovaná uvedla pravidelný měsíční příjem ve výši 20 000 Kč, osobní výdaje (životní minimum) 3 410 Kč, výdaje na nájemní bydlení ve výši 3 000 Kč a ostatní výdaje 2 000 Kč, přičemž žalovaná neměla žádné další závazky a výdaje, takže její celkové výdaje byly vyčísleny na částku 8 410 Kč měsíčně. Příjem byl doložen pracovní smlouvou a výplatními páskami, nicméně výdaje žalované nebyly doloženy vůbec, pouze z částečného výpisu z jejího účtu je patrné, že v měsíci červenec 2017, tj. měsíci předcházejícím uzavření předmětné úvěrové smlouvy měla na počátku i konci daného měsíce záporný zůstatek na bankovním účtu (- 72,58 Kč resp. - 59,58 Kč). Žalobkyně rovněž disponovala kopií občanského průkazu žalované. Z výpisu v registru SOLUS nebylo nic zjištěno a z nebankovního registru klientských informací nebyla smlouva s žalovanou hodnocena z důvodu, že je klientka v registru příliš nová nebo má rozpracované žádosti. Dopisem ze dne 21. 12. 2017 žalobkyně úvěr zesplatnila. Z dopisu ze dne 27. 1. 2022 (odeslaného dle podacího archu téhož dne) bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu. Z předsmluvního formuláře a informací pro klienty soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil. 5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně uzavřela dne 1. 8. 2017 s žalovanou úvěrovou smlouvu, ve které se žalovaná krom jiného zavázala i zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné výše jistiny po zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy v rámci posouzení její úvěruschopnosti podrobněji nezkoumala výdaje žalované. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 10. Podle § 78 odst. 1 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle odst. 2 téhož poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména: a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena. 11. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi žalobkyní a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následující o.z., nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, neboť nedostatečným způsobem zkoumala zejm. výdaje žalované, ke kterým má v rámci zkoumání úvěruschopnosti rovněž povinnost archivovat veškeré doklady ve smyslu § 78 ZSÚ po dobu 5 let. Žalobkyně se spokojila pouze s tvrzením žalované o tom, že její náklady na bydlení činí 3 000 Kč (včetně veškerých poplatků a plateb za energie) a dále že na vše ostatní vynakládá jen životní minimum 3 410 Kč a„ ostatní“ výdaje ve výši 2 000 Kč, přičemž žalobkyně věděla o tom, že má žalovaná bankovní účet (na který jí úvěr vyplácela), přesto si od ní nevyžádala úplné výpisy z tohoto účtu, ačkoli by právě z nich mohly vyplynout pravidelné výdaje žalované a její celková finanční situace, o které mohla žalobkyně v případě řádného zkoumání podkladových listin pojmout pochybnosti, když v měsíci předcházejícím uzavření úvěrové smlouvy měla žalovaná na svém bankovním účtu záporný zůstatek. Nelze tak souhlasit s tvrzením žalobkyně, že úvěruschopnost žalované posoudila komplexně a tím i dostatečně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyla žalovaná smluvně zavázána ani k dalším smluvním povinnostem, které byly na podkladě neplatné úvěrové smlouvy sjednány, což se mimo jiné týká i smluvní pokuty, kterou žalobkyně podanou žalobou uplatnila. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť žalobkyně neprokázala právní důvod pro přiznání žalované částky. 12. Přestože měla žalovaná dle § 142 odst. 2 o.s.ř. plný úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků, neboť žalovaná žádné náklady řízení neuplatnila a ze spisu nevyplývá, že by jí dosud nějaké vznikly.