31 C 343/2022-50 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalovaném zaplacení částky 12 351,70 Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně sjednané ve smlouvě o úvěru, kterou s žalovaným dne 4. 7. 2017 uzavřela, a to za prodlení s úhradou dluhu ve výši 55 484 Kč za období od 13. 6. 2018 do 14. 3. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 20. 3. 2023, ke kterému se dostavila pouze žalobkyně, žalovaný se bez omluvy nedostavil, a proto soud projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jeho nepřítomnosti. 4. Smlouvou úvěru [číslo] ze dne 10. 7. 2017 (žalovaným podepsanou dne 4. 7. 2017) se žalovaný v čl. 6 mimo jiné zavázal zaplatit v případě prodlení s jakoukoli splátkou nad 65 dnů, při kterém dochází k automatickému zesplatnění úvěru, k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (čl. 6) s limitací do maximální výše 200 000 Kč (čl. 6). Z hodnocení klienta ze dne 4. 7. 2017 (schváleného žalobkyní dne 10. 7. 2017) vyplývá, že žalovaný uvedl pravidelný měsíční příjem ve výši 11 600 Kč, osobní výdaje (životní minimum) 3 410 Kč, výdaje na bydlení ve výši 1 300 Kč a ostatní výdaje 0 Kč, přičemž žalovaný neměl žádné další závazky a výdaje, takže jeho celkové výdaje byly vyčísleny na částku 4 710 Kč měsíčně. Příjem byl doložen pracovní smlouvou, potvrzením o příjmu a výplatním lístkem, nicméně výdaje žalovaného nebyly doloženy vůbec, pouze z částečného výpisu z jeho účtu je patrné, že v měsíci dubnu 2017, tj. měsíci předcházejícím uzavření předmětné úvěrové smlouvy měl na počátku daného měsíce zůstatek na bankovním účtu 4 774,44 Kč a na konci ve výši 378,58 Kč). Žalobkyně rovněž disponovala kopií občanského průkazu žalovaného. Z výpisu v registru SOLUS nebylo nic zjištěno a z nebankovního registru klientských informací vyplývá nejvyšší míra rizika (nízkou pravděpodobnost splácení úvěru). Dopisem ze dne 13. 11. 2017 žalobkyně úvěr zesplatnila. Z dopisu ze dne 14. 3. 2022 (odeslaného dle podacího archu téhož dne) bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Z předsmluvního formuláře a informací pro klienty soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil, stejně jako z rozsudku pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 10. 2018, č.j 52 C190/2018-57, kterým bylo vyhověna žalobě žalobkyně na zaplacení dluhu z úvěru včetně tehdy uplatněné smluvní pokuty. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně uzavřela dne 10. 7. 2017 s žalovaným úvěrovou smlouvu, ve které se žalovaný krom jiného zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné výše jistiny po zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy v rámci posouzení jeho úvěruschopnosti podrobněji nezkoumala výdaje žalovaného. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Podle § 78 odst. 1 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle odst. 2 téhož poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména: a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena. 10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následující o.z., nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, neboť nedostatečným způsobem zkoumala zejm. výdaje žalovaného, ke kterým má v rámci zkoumání úvěruschopnosti rovněž povinnost archivovat veškeré doklady ve smyslu § 78 ZSÚ po dobu 5 let. Žalobkyně se spokojila pouze s tvrzením žalovaného o tom, že jeho náklady na bydlení činí 1 300 Kč a dále že na vše ostatní vynakládá jen životní minimum 3 410 Kč, přičemž žalobkyně věděla o tom, že má žalovaný bankovní účet (na který mu úvěr i vyplácela), přesto si od něho nevyžádala úplné výpisy z tohoto účtu, ačkoli by právě z nich mohly vyplynout pravidelné výdaje žalovaného a jeho celková finanční situace, o které mohla žalobkyně v případě řádného zkoumání podkladových listin pojmout pochybnosti, když v měsíci předcházejícím uzavření úvěrové smlouvy měl žalovaný na svém bankovním účtu zůstatek řádově v jednotkách stokorun. Nelze tak souhlasit s tvrzením žalobkyně, že úvěruschopnost žalovaného posoudila komplexně a tím i dostatečně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, které byly na podkladě neplatné úvěrové smlouvy sjednány, což se mimo jiné týká i smluvní pokuty, kterou žalobkyně podanou žalobou uplatnila. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť žalobkyně neprokázala právní důvod pro přiznání žalované částky. 11. Přestože měl žalovaný dle § 142 odst. 2 o.s.ř. plný úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků, neboť žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil a ze spisu nevyplývá, že by mu dosud nějaké vznikly.