31 C 88/2023-44 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 12 368 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřela s žalovaným dne 25.9.2021 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému na jeho účet částku 8 200 Kč Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetové stránky [webová adresa] a žalovaný dosud splatil jen 740 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny 8 200 Kč, dlužných poplatků 2 663 Kč a z nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 1 505 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K nařízenému ústnímu jednání se účastníci nedostavili (žalobkyně se omluvila), a proto soud věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující skutková zjištění: Dle Smlouvy o úvěru ze dne 25. 9. 2021 se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 13 500 Kč na účet žalovaného s 30 denní splatností za poplatek 3 380 Kč (RPSN 1744,97 %). Tato smlouva je podepsána pouze zástupcem žalobkyně, nikoliv však žalovaným, u něhož je pouze konstatován elektronický podpis SMS kódem [číslo], přičemž z žádného důkazu nevyplývá, jak byla ověřena skutečnost, že smlouvu tímto způsobem uzavřel právě žalovaný. Doloženo nebylo ani čerpání úvěru ze strany žalovaného, neboť jediný důkaz, který za tímto účelem žalobkyně předložila je interní přehled bankovních transakcí (č.l. 31), ze kterého však nevyplývá, kdo a komu poslal jakou částku, v jaké měně. Jinými slovy nemá parametry výpisu z účtu (ve smyslu § 142 zák. č. 370/2017 Sb. o platebním styku) a tím ani vypovídající hodnotu k prokázání poskytnutí finančních prostředků ze strany žalobkyně na účet žalovaného. S ohledem na předchozí skutková zjištění soud z dalších provedených důkazů neučinil žádná relevantní skutková zjištění pro posuzovanou věc. 4. Po skutkové stránce tak lze uzavřít, že žalobkyně předloženou a žalovaným nepodepsanou listinou neprokázala tvrzené elektronické uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Stejně tak žalobkyně neprokázala, že by žalovanému poskytla převodem na účet, jehož by byl majitel, částku 8 200 Kč, neboť k tomu nebyl žalobkyní doložen žádný důkaz (např. řádný bankovní výpis z účtu žalobkyně s převodem na účet, jehož majitel by byl prokazatelně žalovaný). Tuto skutečnost v žádném případě není v obecné rovině způsobilý prokázat interní výpis žalobkyně, který není důkazem o provedení bankovního převodu finančních prostředků mezi bankovními účty, ale toliko jen upravitelnou účetní sestavou či přehledem pro vlastní evidenci žalobkyně. 5. K tomu soud podotýká, že se žalobkyně i její právní zástupce svou (byť omluvenou) neúčastí u ústního jednání soudu dobrovolně vzdali možnosti být poučeni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazů ohledně prokázání tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy a čerpání úvěru, resp. k prokázání poskytnutí částky 8 200 Kč právě žalovanému. Soud při tom žalobkyni k doplnění uvedených skutečností a důkazů písemně vyzýval s dostatečným předstihem před jednáním, čímž dal žalobkyni zřetelně na vědomí, jaké nedostatky ohledně tvrzení a důkazů ve věci spatřuje. 6. S odkazem na shora uvedené proto soud uzavřel, že mezi účastníky nebyla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ani žádná jiná smlouva, která by žalovaného ve vztahu k žalobkyni k čemukoliv zavazovala, dále nebylo žalobkyní doloženo, že by poskytla žalovanému částku 8 200 Kč, a proto nemá soud ani za prokázané, že by žalobkyně měla právní důvod pro zaplacení (byť jen části) žalované částky (např. z titulu bezdůvodného obohacení). Jelikož žalobkyně neprokázala existenci titulu pro přiznání žalovaného nároku, soud žalobu ve výroku I. zcela zamítl. 7. Přestože byl žalovaný ve věci úspěšný a měl by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnil a z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady vznikly, soud proto ve výroku II. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.