34 C 217/2022-20 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 7. 12. 2022, ve znění její změny učiněné na ústním jednání dne 31. 3. 2023, proti žalovanému, coby svému bývalému manželovi, domáhala vypořádání společného jmění bývalých manželů, které zaniklo rozvodem manželství dne 22. 2. 2022. Předmětem vypořádání měla být jediná položka, a to obchodní závod žalovaného provozovaný pod označením„ [anonymizováno] [celé jméno žalovaného]“, [IČO]. Žalobkyně požadovala jeho přikázání do výlučného vlastnictví žalovaného a vyplacení jí jeho vypořádací hodnoty ve výši jedné poloviny. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, pouze v rámci ústního jednání uvedl, že se žalobou nesouhlasí. V rámci závěrečného návrhu pak jen uvedl, že podnikání převzal po svém otci, předmětem obchodního závodu je dle jeho slov [anonymizováno 5 slov] [rok] a jinak veškeré vydělané prostředky dával na společný účet. 3. Soud nařídil ve věci jednání 31. 3. 2023 4. S ohledem na znění žaloby, konkrétně tvrzení, že obchodní závod vznikl tak, že žalovaný za trvání manželství podnikal, avšak v navrhovaném výroku bylo požadováno pouze vypořádání hodnoty tohoto obchodního závodu, bylo na tomto ústním jednání k dotazu soudu (č.l. 14pv) vyjasněno, že žalobkyně považuje obchodní závod„ [anonymizováno] [celé jméno žalovaného]“ za součást zaniklého společného jmění manželů a změnila žalobu v tom smyslu, že oproti původnímu znění žaloby navrhuje i jeho přikázání do výlučného vlastnictví žalovaného. 5. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 6. Z rozsudku OS [obec] č.j. [číslo jednací] na čl. 3-4 soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce] a bylo rozvedeno tímto rozsudkem s právní mocí ke dni [datum]. 7. Výpis ze živnostenského rejstříku žalovaného na č.l. 8-9 soud zjistil, že žalovaný zahájil podnikatelskou činnost dne [datum], od [datum] v odvětví poskytování [anonymizováno] služeb, v současné podobě pak podniká od [datum] v živnosti ohlašovací řemeslné, [anonymizována tři slova]. 8. Soud v řízení neproved následující důkazy: internetovými stránkami [webová adresa] a znaleckým posudkem k ocenění obchodního závodu žalovaného. Důkaz internetovými stránkami soud neprovedl, protože dle vyjádření žalobkyně těmito internetovými stránkami měl být pouze označen závod žalovaného a měly sloužit k dokreslení skutečnosti (č.l. 15), jak však vyplynulo z dokazování, obchodní závod žalovaného byl dle názoru soudu dostatečně označen výpisem ze živnostenského rejstříku a s ohledem na skutečnost, že není součástí společného jmění manželů, nebylo třeba detailně zkoumat činnosti, kterými se zaobírá. Důkaz znaleckým posudkem k ocenění obchodního závodu žalovaného pak soud neprovedl, protože z dokazování vyplynulo, že tento není součástí společného jmění manželů, pročež by bylo nadbytečné a neekonomické jej oceňovat. 9. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] (č.l. 3). Žalovaný přitom zahájil podnikatelskou činnost dne [datum] (č.l. 8), volnou živnost poskytování [anonymizováno] služeb pak provozuje od [datum] (č.l. 8) a ohlašovací řemeslnou [anonymizována tři slova] pak provozuje od [datum] (č.l. 8). 10. Dle § 709 odst. 1 o.z. součástí společného jmění manželů je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s tam uvedenými výjimkami. 11. Dle § 709 odst. 2 o.z. součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů. 12. V návaznosti na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná, protože jejím předmětem má být věc, jež není součástí společného jmění manželů. K tomuto závěru vedla soud zejména skutečnost, že žalovaný zahájil podnikatelskou činnost dne [datum], v současném rozsahu ji pak provozuje od [datum], resp. [datum]. Všechna tato data však předchází datu uzavření manželství dne [datum]. Z tohoto tedy vyplývá, že obchodní závod žalovaného nikdy nebyl součástí společného jmění manželů, a proto jej nelze v rámci společného jmění manželů vypořádat. 13. Soud v této souvislosti tak uvádí, že žalobkyně mohla ve vztahu k obchodnímu závodu požadovat pouze vypořádání výnosů z provozování tohoto závodu, nikoliv závod jako takový. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka] totiž platí závěr, že výnos z podnikání stejně jako mzda z pracovního poměru náležející jednomu z manželů je nejčastějším zdrojem společného jmění manželů, z něhož je pak pořizován společný majetek manželů (resp. původně BSM). Pokud jsou však z výnosu podnikání pořízeny věci sloužící podnikání, stávají se výlučným vlastnictvím podnikajícího manžela. Nákup materiálu, mzdy zaměstnanců, placení daní apod. tedy představuje o použití prostředků společného jmění manželů na oddělený majetek jednoho z manželů, který by měl k požadavku druhého z manželů do společného jmění manželů nahradit. Podnikající manžel by tak měl podle § 742 odst. 1 písm. b) o.z. vrátit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek. Z výše učiněných závěrů pak vyplývá značná obtížnost vyčíslení toho, co by měl podnikající manžel nahradit ve prospěch společného jmění manželů ve smyslu § 742 o.z. Ze sporu o vypořádání společného jmění manželů nelze činit vyúčtovací spor, v němž by se dohledávaly jednotlivé výnosy a výdaje s jejich účelovým určením zpravidla bez možnosti dospět ke spolehlivým závěrům. Proto judikatura dovodila závěr, že podnikající manžel je povinen nahradit do společného jmění manželů takovou částku, jež se rovná pozitivnímu (kladnému) rozdílu mezi aktivy a pasivy jeho podnikání ke dni vypořádání společného jmění manželů (s přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka]), což zpravidla je cena jeho obchodního závodu. Pokud však manžel začal podnikat ještě před uzavřením manželství, je nutné odečíst od zjištěné ceny závodu ke dni vypořádání vložené výlučné prostředky podnikajícího manžela v podobě ceny jeho obchodního závodu před vznikem společného jmění manželů. Tento závěr je pak třeba vztáhnout i na vložené výlučné prostředky podnikajícího manžela do jeho obchodního závodu v průběhu trvání společného jmění manželů a od zjištěné ceny závodu je třeba odečíst i tyto prostředky. 14. Soud pro úplnost uvádí, že se zabýval i otázkou, jestli s ohledem na skutečnost, že vypořádání obchodního závodu se provádí zjištěním jeho hodnoty, a vypřádání výnosů a odnosů při provozování obchodního závodu nepatřícího do společného jmění manželů probíhá taktéž určením jeho hodnoty, je možné vycházet z původního žalobního návrhu výroku I. žalobkyně, resp. nově z navrhovaného výroku II., tedy vypořádat hodnotu obchodního závodu. Soud nicméně v tomto bodě dospěl k závěru, že tento postup není možný, protože vypořádací hodnota obchodního závodu určená pro jeho vypořádání jako součást společného jmění manželů představuje zcela jinou veličinu než hodnota obchodního závodu mimo společné jmění manželů určená pro vypořádání vnosů a odnosů a podléhá jinému způsobu kalkulace (srov. otázku odečtu hodnoty obchodního závodu před vznikem společného jmění manželů). Jedná se tak o kalkulaci na základě odlišných skutkových okolností, a i když výsledkem zkoumání má být pokaždé„ hodnota obchodního závodu“, tato hodnota pokaždé reprezentuje hodnotu jinak stanovenou, a de facto tak dvě různé hodnoty. V rámci ústního jednání přitom bylo zcela jednoznačně postaveno najisto, co je předmětem řízení, konkrétně tedy obchodní závod patřící do společného jmění manželů a vypořádání jeho hodnoty jako celku. Pokud by tak soud v řízení samovolně změnil jeho předmět a skrze hodnotu obchodního závodu začal de facto rozhodovat o výši vnosů a odnosů společného jmění manželství, překročil by žalobní návrh. Z tohoto důvodu tak s ohledem na zásadu ekonomičnosti řízení nezadával vypracování znaleckého posudku k ocenění hodnoty obchodního závodu žalovaného ve výše uvedeném smyslu a ve vztahu k navrhovanému znění tohoto výroku nečinil jiné procení kroky a rozhodl o žalobním návrhu, jehož obsah byl určen žalobou (srov. např. [spisová značka]). 15. Podle § 151 o. s. ř. soud rozhoduje o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož byl měl mít žalovaný, jenž byl v řízení zcela úspěšný, právo na plnou náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. Vzhledem k tomu, že však žalovaný žádnou náhradu nákladů řízení nepožadoval, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků řízení.