8 C 336/2023-34 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení 27 864 Kč. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným dne 6.4.2018 uzavřeli smlouvu o nájmu bytu, na jejímž základě se zavázala přenechat žalovanému za úplatu k užívání byt [číslo] na adrese [ulice a číslo] [obec]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit měsíční nájemné ve výši 5 400 Kč společně se zálohami za odebrané služby a případně i k zaplacení nedoplatku za jím odebrané služby v souvislosti s užíváním bytu na základě řádně vystaveného vyúčtování od pronajímatele. Ze strany žalovaného ovšem nedošlo ke splnění těchto povinnosti, když pouze částečně uhradil nájemné za měsíc listopad roku 2020 (zbývá doplatit 3 900 Kč) a dále neuhradil nedoplatek za jím odebrané služby dle řádně vystaveného vyúčtování za rok 2019 ve výši 10 395 Kč, nedoplatek za rok 2020 ve výši 10 759 Kč a nedoplatek za část roku 2021 ve výši 2 810 Kč. K zaplacení tohoto dluhu byl žalovaný několikrát vyzýván, avšak marně. 2. K jednání soudu se žalobkyně, ač řádně a včas předvolána prostřednictvím jejího právního zástupce, bez omluvy nedostavila, soud tedy věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Žalovaný ve věci uvedl, že s žalobou v zásadě nesouhlasí, předmětný byt byl ve špatném stavu, musel tam provést řadu prací jako výměnu sádrokartonů, výměnu baterie, měnil lino apod., měl s tím nemalé náklady, které mu měla žalobkyně po dohodě kompenzovat. Takto by se daly jmenovat další a další závady. Toto bude případně po žalobkyni nárokovat, tato mu také nevrátila složenou kauci. Co se týče vyúčtování služeb, tak žádné vyúčtování nikdy nedostal, zálohy měl sice nízké, nicméně v bytě trávil minimum času, protože v té době pracoval v zahraničí. Ohledně nějakých nedoplatků byl vyrozuměn firmou, která byty spravovala pro žalobkyni, a ti prostřednictvím SMS zpráv, které byly vždy od někoho jiného, toto všechno uhradil, vše se to dělo v průběhu trvání nájemního vztahu. Od té doby nic neobdržel. Závěrem žalovaný setrval na svém stanovisku ve věci s tím, že nepožaduje náhradu nákladů řízení. 3. Soud provedl následující důkazy a z nich učinil následující skutková zjištění: Z nájemní smlouvy uzavřené dne 6.4.2018 mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem vyplynulo, že jejím předmětem byl nájem shora specifikovaného bytu. Žalovaný se zavázal k měsíčním úhradám ve výši 5 400 Kč s tím, že se jedná o nájemné a zálohy za teplo, vodu a další služby dle rozpisu záloh. Dle rozpisu záloh podepsaného smluvními stranami stejného dne pak nájemné činí 4 250 Kč, zálohy za vodné 250 Kč, zálohy za teplo 600 Kč a zálohy za teplou vodu 300 Kč. V čl. III odst. 1 smlouvy bylo dále ujednáno, že žalovaný při podpisu smlouvy uhradil kauci ve výši 5 400 Kč, která bude po skončení nájmu vrácena, případně započtena na dlužné nájemné pro případ jeho neuhrazení (čl. III odst. 4) smlouvy. V čl. III odst. 7) bylo ujednáno, že roční vyúčtování může být provedeno platně i elektronicky. Dále žalobkyně doložila tři nepodepsané dopisy adresované žalovanému bez dokladu jejich odeslání ze dnů 29.5.2020, 15.6.2021 a 15.5.2022, jejichž autorem měl být Mgr. [jméno] [příjmení]. Dopisy obsahují výzvu žalovanému k zaplacení a jsou nadepsány jako Vyúčtování služeb za rok 2019, resp. Vyúčtování služeb za rok 2020, resp. Vyúčtování služeb za rok 2021. Kromě výzvy k zaplacení všechny tři dopisy obsahují tabulku, kde jsou na v jednom sloupci označeny typy služeb (vodné – stočné, teplá voda a teplo). V dalším sloupci označeném jako„ záloha“ jsou uvedeny ve všech třech tabulkách shodné sumy 3 000, 3 600 a 7 200, tedy celkem 13 800. V dalším sloupci označeném jako„ skutečný stav“ jsou pak uvedeny částky v celkové výši 24 195 (rok 2019), resp. 24 559 (rok 2020), resp. 16 610 Kč (rok 2021). V posledním sloupci označeném jako„ celkem“ jsou pak uvedeny rozdíly v sumách„ záloha“ a„ skutečný stav“ ve výši částek zmíněných výše v žalobních tvrzeních. Dále žalobkyně doložila předžalobní upomínku adresovanou žalovanému jejím právním zástupcem, jež byla dle připojeného podacího lístku žalovanému odeslána dne 30.3.2023. 4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalovaný užíval shora specifikovaný byt v období roku 2019 až 2021 jako nájemce. Takto se žalovaný na základě uzavřené nájemní smlouvy v daném období zavázal v souvislosti s užíváním bytu hradit 5 400 Kč měsíčně ve shora uvedeném složení, při podpisu smlouvy uhradil jistotu ve výši 5 400 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému shora specifikovanou předžalobní upomínku. 5. Dle § 7 odst. 1, odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., o poskytování plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění účinném do 31.12.2022 (dále jen„ Zákon“), není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Dle § 2 písm. d) cit. zákona se náklady na služby rozumí cena služeb ujednaná s dodavatelem nebo celkové náklady na poskytování služeb; nákladem na služby podle tohoto zákona nejsou revize zařízení a součástí domu a odpisy domu, popřípadě další podobné položky. 6. Po právním posouzení prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně se domáhala zaplacení 23 964 Kč z titulu nedoplatků za služby. Aby pronajímateli vzniklo právo na úhradu nedoplatků na službách, musí být dle § 7 Zákona kromě samotného spotřebování služeb v ceně nad rámec zaplacených záloh dále splněny dvě podmínky. Nájemce jakožto příjemce služeb se od pronajímatele jako poskytovatele služeb ve smyslu Zákona musí předně vůbec dozvědět, že mu nějaký nedoplatek na službách vznikl, přičemž se tak musí stát na základě vyúčtování, jehož obsah je souladný se zákonnými požadavky dle zmíněného ustanovení. Žalobkyně předně nijak nedoložila, že by žalovanému jakékoliv vyúčtování jakkoli doručila, přičemž žalovaný toto popíral. Co se týče tří dopisů a zde obsažených tabulek doložených žalobkyní a shora specifikovaných, tak doklad o jejich doručení či alespoň odeslání chybí a tyto obsahové náležitosti řádného vyúčtování nemají, stejně tak samozřejmě předžalobní upomínka. Absentuje zde cena služeb ujednaná s primárním dodavatelem služeb /§ 2 písm. d) Zákona/, stejně tak skutečná jednotková spotřeba a jednotková cena jednotlivých komodit, které měl žalovaný spotřebovat. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2778/2019 ze dne 26.8.2020 soud v řízení o zaplacení nedoplatku (přeplatku) z vyúčtování služeb zkoumá, zda vyúčtování bylo provedeno řádně a stalo se splatným bez ohledu na to, zda proti němu podal příjemce služeb námitky. V daném kontextu se pak rovněž nabízí otázka, proč žalobkyně dlouhodobě tolerovala vznikající nedoplatek na službách v poměrně výrazné výši vzhledem k celkové výši plateb, a to již od roku 2019 a nedohodla se s žalovaným na vyšší míře záloh, přičemž žalovaný i dle žalobkyně po následující dva roky nájemné i zálohy víceméně řádně platil. Co se týče nedoplatku na nájemném ve výši 3 900 Kč, i zde soud shledal žalobu nedůvodnou, když bylo prokázáno, že žalobkyně převzala od žalovaného jistotu ve výši 5 400 Kč, přičemž nijak dále nečelila obraně žalovaného, že mu tato nebyla vrácena, žalobkyně tuto tak měla a mohla započíst na daný dluh, což bylo i sjednáno v uzavřené smlouvě. Žalobkyně se svou neomluvenou neúčastí při jednání soudu vzdala možnosti být poučena dle § 118a odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit důkazní návrhy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 ze dne 23.5.2012). 7. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný měl ve věci plný úspěch a náležela by mu tak náhrada nákladů řízení v plné výši § 142 odst. 1 o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení výslovně neuplatnil, rozhodl soud, jak je výše uvedeno.