16 C 123/2024-17 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se domáhal zaplacení částky 29.978,64 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 31.5.2023 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě, které žalobce dodával žalovanému sjednané množství elektřiny a zajistil distribuci elektřiny do odběrného místa , adresa, a žalovaný se zavázal odebírat dodanou elektřinu a hradit žalobci řádně a včas platby za dodanou elektřinu a distribuční služby dle zaslaných vyúčtování. Žalovaný neuhradil dlužnou částku za fakturu VS , var. symbol, (faktura) splatnou dne 28.3.2023, vystavenou na 25.137,58 Kč, fakturu VS , var. symbol, (poplatek za upomínku) splatnou dne 24.4.2023, vystavenou na 240,- Kč, fakturu VS , var. symbol, (faktura) splatnou dne 30.5.2023, vystavenou na 4.601,06 Kč, řádně a včas a ocitl se ke dni následujícímu po dni splatnosti v prodlení se splácením svého dluhu. V důsledku prodlení žalovaného byl žalobce nucen zaslat žalovanému výzvu k úhradě splatné platby. Za zaslání této upomínky účtuje žalobce žalovanému v souladu s VOPDE 240,- Kč. Žalobce dále požaduje úrok z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti posledního vystaveného vyúčtování, tj ode dne 31.5.2023. Žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval žalovaného dle ust. § 142a o.s.ř. k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil.Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 27.5.2022 soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu pro dodávku elektřiny do odběrného místa , adresa, . Jako korespondenční adresu žalovaný uvedl , adresa, , , adresa, , , adresa, .Z vyúčtování za elektřinu č. , hodnota, ze dne 14.3.2023 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalovanému za období od 6.6.2022 do 9.3.2023 za spotřebu elektřiny a služby 36.637,58 Kč. Po odečtení příspěvku státu na elektřinu ve výši 3.500,- Kč a přijatých plateb ve výši 8.000,- Kč, vznikl žalovanému nedoplatek ve výši 25.137,58 Kč. Vyúčtování bylo splatné 28.3.2023. Vyúčtování bylo zasláno na korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě.Podle plánu záloh ze dne 14.3.2023 činily zálohy od 25.4.2023 3.600,- Kč měsíčně.Upomínkou ze dne 24.4.2023 byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu ve výši 25.377,58 Kč a poplatku ve výši 240,- Kč.Z vyúčtování za elektřinu č. , hodnota, ze dne 16.5.2023 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalovanému konečné vyúčtování za období od 10.3.2023 do 3.5.2023 za spotřebu elektřiny a služby 4.601,06 Kč. Nedoplatek žalovaného činila částka 4.601,06 Kč. Vyúčtování bylo splatné 30.5.2023. Vyúčtování bylo zasláno na korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě.Z předžalobní upomínky ze dne 27.11.2023 vyplývá, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu v celkové výši 32.862,93 Kč nejpozději do 4.12.2023.Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, na základě, které byla žalovanému dodávána elektřina do odběrného místa , adresa, . Za období od 6.6.2022 do 9.3.2023 byla vyúčtována řádná faktura, za spotřebu elektřiny a služby byl vyúčtován nedoplatek ve výši 25.137,58 Kč. Upomínkou ze dne 24.4.2023 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení dluhu. Za období od 10.3.2023 do 3.5.2023 byl vyúčtován konečný účet, za spotřebu elektřiny a služby byl vyúčtován nedoplatek ve výši 4.601,06 Kč.Podle § 2758 odst.1 zák. č. 89/2012Sb. (dále jen o. z.) se kupní smlouvou prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu předmět koupě a kupujíc se zavazuje, věc převzít a zaplatit prodávajícímu kupní cenu.Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě žalobce dodával žalovanému elektřinu do odběrného místa v období od 6.,6.2022 do 3.5.2023. Žalobce svou povinnost dle uzavřené smlouvy o dodávce elektřiny splnil a elektřinu do odběrného místa dodával. Dodanou elektřinu vyúčtoval výše uvedenými fakturami. Žalovaný svou povinnost stanovenou § 2758 o.z. (zaplatit za předmět koupě prodávajícímu kupní cenu) nesplnil. Dle předložených faktur a tvrzení žalobce žalovaný dluží za dodávku elektřiny částku 29.738,64 Kč.Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele). Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžního dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalovaný kupní cenu splatnou 28.3.2023 a 30.5.2023 řádně a včas nezaplatila a je v prodlení. Dle nařízení vlády č. 351/2013Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. Protože žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení, soud žalobci přiznal úroky z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013Sb. tak, jak požadoval.Žalobce dále požadoval zaplacení částky 240,- Kč označené jako poplatek za písemnou upomínku s výzvou k úhradě. Dle názoru soudu jde o smluvní pokutu a žalobce použil jiné označení.Podle § 2048 o.z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity.Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva dle § 52 odst. 1 o.z. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění „slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2006 sp.zn. Pl. ÚS 42/03).Samotným východiskem spotřebitelské ochrany je potom postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Nadto je vhodné dodat, že ochrana spotřebitele spadá mezi jednu ze sdílených politik Evropské unie (čl. 4 SFEU), proto je nutno na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Evropská unie v této souvislosti vydala několik směrnic dopadajících na ochranu spotřebitele, s posuzovanou věcí přitom úzce souvisí především směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. K její interpretaci Soudní dvůr Evropské unie uvedl následující: "Systém ochrany zavedený směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli, co se týče jak vyjednávací pravomoci, tak úrovně informovanosti, které jej vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž by mohl ovlivnit jejich obsah (rozsudek ze dne 27. června 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores,C-240/98 až C-244/98, Recueil, s. I-4941, bod 25). Takové nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem může být narovnáno pouze pozitivním zásahem, vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedený rozsudek Océano Grupo Editorial a Salvat Editores, bod 27)" [Rozsudek Soudního dvora ze dne 26. 10. 2006, věc C-168/05, bod 25 a 26].Pro spotřebitelské smlouvy proto platí, že