21 C 200/2023-41 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobou doručenou soudu dne 6.2.2023, doplněnou podáním ze dne 4.10.2023, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 16 993 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 30.8.2022 uzavřena distančním způsobem, na adrese [webová adresa], Smlouva o úvěru, na jejímž základě byly dne 30.8.2022 žalovanému bankovním převodem poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný vrátil žalobkyni celkem 0 Kč, zbytek řádně a včas nevrátil. Žalobkyně má právo požadovat po žalovaném vedle jistiny i úhradu smluvní pokuty ve výši 900 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč a poplatky. I přes výzvu žalovaný ničeho neuhradil. 2. Žalobkyně a její právní zástupce se k jednání soudu omluvili. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 27.12.2023). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Soud učinil tato skutková zjištění: 5. Ze Smlouvy ze dne 30.-8 2022 plyne, že se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 0 % ročně. Žalovaný se měl zavázat úvěr vrátit s poplatkem za poskytnutí úvěru 495 Kč, poplatkem Expres výplatu 199 Kč a poplatkem za Bezpečnou splátku 99 Kč. Listina je opatřena v jejím závěru v kolonce klienta opatřena kódem [číslo]. 6. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru plyne, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Z listiny plyne úprava popisu základních vlastností spotřebitelského úvěru, dalších důležitých právních aspektů. 7. Ze Sazebníku platného k 4.1.2019 plyne úprava výše základních poplatků, nákladů úvěru a smluvní pokuty. Tato listina není opatřena podpisem žalovaného. 8. Z Potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 31.1.2023 plyne, že žalobkyně potvrdila, že před uzavřením Smlouvy o úvěru ze dne 30.8.2022 provedla ověření bonity klienta s tím, že žalovaný neměl žádné dítě, byl zaměstnancem s příjmem 26 500 Kč, příjem partnera činil 75 000 Kč a neměl žádné splátky jiným společnostem. Z registru SOLUS žalovaný neměl záznam, NRKI bylo OK, a žalovaný neměl exekuci. 9. Z Opisu výpisu proplacení smlouvy ke dni 30.8.2022 plyne, že tohoto dne byla na účet [číslo] poukázaná částka 15 000 Kč s [variabilní symbol]. 10. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad plyne, že dne 30.8.2022 byla poskytnuta jistina 15 000 Kč a žalovaný ničeho nevrátil. 11. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 30.8.2022 plyne, že společnost [právnická osoba] potvrdila, že z účtu žalobkyně byla dne 30.8.2022 odeslána částka 15 000 Kč na účet č. [bankovní účet] majitele [celé jméno žalovaného] s [variabilní symbol]. 12. Ze Sdělení [právnická osoba] [právnická osoba] ze dne 10.11.2023 plyne, že telefonní číslo [tel. číslo] bylo ke dni 30.8.2022 vedené na žalovaného. 13. Z Předžalobní výzvy ze dne 16.12.2022 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 19.12.2022, jak plyne z poštovního podacího archu. 14. Skutkový závěr: Žalovaný obdržel dne 30.8.2022 od žalobkyně na účet č. [bankovní účet], jehož byl majitelem, peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Vráceno bylo žalobkyni celkem 0 Kč. Výzvou ze dne 16.12.2022, předanou k poštovní přepravě dne 19.12.2022, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k vrácení dluhu. 15. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 16. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 17. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby. 18. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána. 19. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 20. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 21. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části. 22. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií. 23. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla v roce 2022 uzavřena smlouva, na jejímž základě se měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, včetně sjednaného poplatku. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného; je opatřena číselným kódem. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného (Formulár pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Sazebník). Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní„ na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného„ pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal. 24. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu, vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ. 25. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného p