21 C 342/2023-31 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobou doručenou soudu dne 23.5.2023, doplněnou podáním ze dne 16.11.2023, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 14 290 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru uzavřené dne 17.1.2022 mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 916.2.2022 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 994,11 Kč a s úrokem, což však i přes výzvy neučinil. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni z předchůdkyně žalobkyně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.1.2023. 2. Žalobkyně a její právní zástupce se k jednání soudu omluvili. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 11.12.2023). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Soud učinil tato skutková zjištění: 5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 17.1.2022 soud zjistil, že listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, ale je v jejím závěru uveden číselný kód: [číslo]. Předchůdkyně žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se měl zavázat tuto částku vrátit spolu s úrokem 36 % ročně a s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 994,11 Kč. 6. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru plyne úprava podmínek pro poskytování úvěrů. Tato listina je v závěru v kolonce„ podpisů opatřena číselným kódem [číslo]. 7. Z Potvrzení o platbě ze dne 10.4.2023 plyne, že dne 17.1.2022 byla na účet předchůdkyně žalobkyně připsaná částka 1 Kč z účtu č. [bankovní účet]. 8. Z Potvrzení o platbě ze dne 10.4.2023 plyne, že dne 17.1.2022 byla na účtu předchůdkyně žalobkyně zaznamenán výdej částky 10 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. 9. Z Výpisu z účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], plyne, že dne 17.1.2022 byla na tento účet, majitele [celé jméno žalovaného] (žalovaného) připsána částka 10 000 Kč z účtu předchůdkyně žalobkyně, s poznámkou„ půjčka ze dne 17.1.2022“. 10. [právnická osoba], ze dne 24.10.2023 plyne, že majitelem a jediným disponentem účtu č. [bankovní účet] je žalovaný, a to od jeho založení dne 19.7.2021 doposud. Dne 17.1.2022 byla na tento účet připsána od předchůdkyně žalobkyně částka 10 000 Kč. 11. Z Rámcové smlouvy a Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek včet příloh plyne, že pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Z dopisu ze dne 24.3.2023 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy. 12. Z dopisu ze dne 24.3.2023 (odeslaného dle Podacího lístku dne 24.3.2023) soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky. 13. Skutkový závěr: Dne 17.1.2022 byla z účtu žalovaného č. [bankovní účet] připsána na účet předchůdkyně žalobkyně částka 1 Kč. Žalovaný obdržel dne 17.1.2022 od předchůdkyně žalobkyně na účet č. [bankovní účet], jehož je majitelem a disponentem, peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Vráceno bylo předchůdkyni žalobkyně a žalobkyni celkem 0 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Výzvou ze dne 24.3.2023, předanou k poštovní přepravě téhož dne, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k vrácení dluhu. 14. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 15. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 16. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby. 17. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána. 18. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 20. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části. 21. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií. 22. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi její předchůdkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému peněžité prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Předložená Smlouva není opatřena vlastnoručním ani jiným podpisem žalovaného, je opatřena číselným kódem. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalované (Formulář pro standardní informace o úvěru). Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní„ na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného„ pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal. 23. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděla o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající s předchůdkyní žalobkyně o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ. 24. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a