23 C 32/2024 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doplněnou podáním ze dne 9.4.2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku ve výši 100 430,26 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její předchůdkyně ( , právnická osoba, ., IČO: , IČO, ) se žalovaným uzavřela dne 14.9.2018 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, (dále jen ,, Smlouva“), na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 14,60 % ročně splácet v 108 měsíčních splátkách po 4 171,71 Kč spolu s poplatkem za pojištění schopnosti splácet ve výši 372 Kč měsíčně počínaje dnem 26.10.2018. Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně kladně vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splatit na základě žalovaným deklarovaného příjmu 13 039 Kč+1 662 Euro ( ověřeno potvrzením o výši příjmu), příjmu domácnosti ve výši 70 000 Kč měsíčně a výdajů tvrzených žalovaným s přihlédnutím k částce životního minima a normativních nákladů na bydlení. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto došlo k datu 29. 1. 2021 k zesplatnění celého úvěru. Pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.11.2023 s účinností ke dni 21.11.2023. žalovaný uhradil celkem 243 304,97 Kč. Žalovaný přes výzvu žalobkyně dluh nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.3. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:Ze žádosti o úvěr ze dne 7.9.2018 soud zjistil, že žalovaný uvedl měsíční příjem 13 039 Kč, příjem domácnosti 70 000 Kč, srážky ze mzdy ve výši 4 247 Kč.Z potvrzení o výši příjmu ze dne 3.9.2018 soud zjistil, že průměrný měsíční čistý výdělek žalovaného za poslední 3 měsíce činil 13 039 Kč+1 662 Eur.Ze Smlouvy ze dne 14.9.2018 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 14,60 % ročně splácet v 108 měsíčních splátkách po 4 171,71 Kč spolu s poplatkem za pojištění schopnosti splácet ve výši 372 Kč měsíčně počínaje dnem 26.10.2018.Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 31.1.2021 soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 29.1.2021 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 239 175,26 Kč.Z oznámení předchůdkyně žalobkyně ze dne 27.11.2023 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.11.2023.Z předžalobní výzvy ze dne 22. 12. 2023 podané na poště dne 22.12.2023 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 144 149,31 Kč.4. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 14.9. 2018 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva , na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 14,60 % ročně splácet v 108 měsíčních splátkách po 4 171,71 Kč spolu s poplatkem za pojištění schopnosti splácet ve výši 372 Kč měsíčně počínaje dnem 26.10.2018. Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně kladně vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splatit na základě žalovaným deklarovaného a doloženého měsíčního čistého příjmu 13 039 Kč+1 662 Eur., příjem domácnosti ve výši 70 000 Kč měsíčně a měsíční výdaje nedoložila žádným relevantním důkazem. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto došlo 29. 1. 2021 k zesplatnění celého úvěru. Pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.11.2023 s účinností ke dni 21.11.2023. Žalovaný uhradil celkem 243 304,97 Kč. Žalovaný přes výzvu žalobkyně ze dne 22.12.2023 dluh nezaplatil.5. Podle § 2 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „ZSU“ ), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Dle § 87 odst. 1,2, ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění , ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru prokázala pouze jeho průměrný měsíční čistý výdělek ve výši 13 039 Kč+1 662 Eur, tvrzené příjmy domácnosti ve výši 70 000 Kč a výdaje žalovaného však neprokázala žádným způsobem, proto soud dospěl k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU.11. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 250 000 Kč a žalovaný uhradil 243 304,97 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plnění bez právního důvodu) ve výši poskytnuté a nesplacené jistiny ve výši 6 695,03 Kč , které je povinen podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU vydat. Soud tak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 6 695,03 Kč, když pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě rámcové Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.11..2023, a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.12. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, soud žalobu v tomto rozsahu rovněž zamítl, neboť byla podána předčasně , když v souladu s § 87 odst.1 ZSU nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru ( srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) v době podle § 87 odst.1 ZSU, tj. v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se k výzvě soudu ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil a v řízení byl pasivní, proto soud jako přiměřenou lhůtu k plnění stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř.13. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. S ohledem na převažující úspěch žalovaného by měl žalovaný v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na poměrnou náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.14. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.