24 C 251/2023-68 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 23. 6. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit jí 20 732 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30. 7. 2022 do zaplacení. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 10. 5. 2022 se společností , právnická osoba, pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které od společnosti obdržel převodem na účet částku 9 000 Kč, následně využil možnosti navýšení úvěru a od společnosti tak obdržel celkem 16 500 Kč, které se zavázal vrátit nejpozději do 29. 7. 2022, a to spolu s úrokem ve výši 3 412 Kč. Žalovaný však dosud neuhradil ničeho, proto mu společnost vyúčtovala ještě smluvní pokutu ve výši 820 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021 postoupen žalobkyni.2. Podáním došlým soudu dne 6. 10. 2023 žalobkyně žalobu co do částky 3 412 Kč představující obchodní úrok, včetně úroku z prodlení z této částky, omezila a soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby usnesením ze dne 11. 10. 2023, č.j. , spisová značka, , zastavil.3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.4. Po provedeném dokazování však mohl soud pouze uzavřít, že společnost , právnická osoba, disponovala osobními údaji žalovaného, tedy jménem, rodným číslem a bydlištěm (listiny nazvané smlouva o úvěru), žalovanému převedla na jeho účet č. , č. účtu, v období od 10. 5. 2022 do 29. 7. 2022 celkem 16 500 Kč (částečné výpisy z účtu, sdělení banky), přičemž tuto částku dosud žalovaný nevrátil. Tvrzenou pohledávku za žalovaným společnost postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, seznamy postoupených pohledávek, dopis ze dne 16. 1. 2023).5. Pokud jde o tvrzené uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, soud dospěl k závěru, že žalobkyně o tomto tvrzení neunesla břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), aniž o této skutečnosti mohla být soudem řádně ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. poučena, neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je nutno podotknout, že z provedených důkazů mohl soud (jak je uvedeno shora) pouze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala osobními údaji žalovaného, nikoli však, že s ním jednala, tedy že to byl právě žalovaný, kdo na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně tyto údaje vyplnil.6. Nad rámec uvedeného je třeba podotknout, že pro nadbytečnost se soud již nezabýval platností smlouvy, která měla být uzavřena nikoliv písemně (což v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru není možné – viz § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění), ani naprosto nedostatečným tvrzením o tom, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 cit. zákona).7. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 16 500 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu (neboť současně žalobkyně neprokázala, že došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru), kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále již jen „o. z.“). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení a dobu uplynulou od jeho přijetí, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, jelikož z předloženého podacího lístku nelze dovodit, ani že se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného jako adresáta, ale ostatně ani skutečnost, že by obsahem zasílané zásilky byla tato výzva k plnění, neboť podací lístek žádnou bližší specifikaci obsahu zásilky neobsahuje. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 29. 12. 2023 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil, uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 30. 12. 2023, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 31. 12. 2023 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.8. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu co do zaplacení 16 500 Kč a úroků z prodlení z této částky jdoucích od 31. 12. 2023 do zaplacení důvodnou a žalobě v této části výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. Povinnost k zaplacení úroků z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní. Co do zbytku žalobou uplatněného nároku soudu nezbylo než žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítnout.O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla žalobkyně úspěšná co do 65 %, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby a zastavení řízení nikoli pro chování žalovaného) byla co do 35 % a náleží jí tudíž právo na náhradu 30 % nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále již jen „AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 746,70 Kč představují odměnu za tři úkony právní služby po 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a podání ve věci - žaloba [§ 14b odst. 1 bod 2. za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT], tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč [§ 14b odst. 5 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT], dále náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 037 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.), to vše snížené na 30 %. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.