31 C 104/2024-32 — Okresní soud v Chomutově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 87 500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 11. 3. 2023 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do 19. 5. 2023 spolu s poplatkem ve výši 35 000 Kč, což řádně a včas neučinil, když dosud nic neuhradil. Žalobkyně vůči žalovanému uplatnila i smluvní pokutu za prodlení ve výši 2 500 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 31. 7. 2024, k němuž se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se omluvila), a proto soud věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, ze kterých učinil následující skutková zjištění: Smlouva mezi žalobkyní a žalovaným o podnikatelském úvěru ze dne 11. 3. 2023, podle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 50 000 Kč za sjednaný poplatek 35 000 Kč, je podepsána pouze žalobkyní, nikoliv žalovaným. Přestože soud považuje za prokázanou platbu 1 Kč neznámého data z účtu vedeného na jméno žalovaného a opačným směrem platbu žalobkyně 50 000 Kč dne 11. 3. 2023, nelze z žalobkyní předložených důkazů učinit závěr o tom, že by číselný kód připojený u jména žalovaného na smlouvě představoval formu podpisu (právě) žalovaného a že by tímto způsobem došlo k uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Připsání částky 50 000 Kč na účet žalovaného je doloženo i zprávou , právnická osoba, .. Žalobkyně prokazatelně odeslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 25. 10. 2023.4. Po skutkové stránce tak soud učinil závěr, že z provedených důkazů nevyplývá uzavření smlouvy mezi žalobkyní a (právě) žalovaným. Naproti tomu žalobkyně prokázala zaslání platby v celkové výši 50 000 Kč na účet žalovaného dne 11. 3. 2023.5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalobkyní a žalovaným nebyla prokazatelně uzavřena tvrzená smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), neboť žalobkyně nedoložila řádně uzavřenou smlouvu s žalovaným. Předložená listina nazvaná Smlouva o podnikatelském úvěru neobsahuje podpis žalovaného, přičemž z důkazů předložených žalobkyní nikterak nevyplývá, že by smlouva byla uzavřena konkrétně s žalovaným jiným způsobem, resp. že by vůbec žalovaný měl vůli smlouvu uzavřít. V důsledku neexistence smlouvy tak nevznikla žalovanému ani povinnost platit žalobkyní požadované smluvní poplatky (35 000 Kč) a smluvní pokutu (2 500 Kč). Žalobkyně nicméně prokázala, že žalovanému na účet uvedený ve smlouvě celkově odeslala částku 50 000 Kč. Protože pro přijetí této platby neměl z důvodu absence platně uzavřené smlouvy žalovaný právní důvod, vzniklo mu ve výši 50 000 Kč bezdůvodné obohacení, které byl podle § 2991 odst. 1 a násl. o. z. povinen vydat. Žalovaný dosud na svůj dluh nic neuhradil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzvala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 11. 7. 2024, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 12. 7. 2024, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila již od 20. 5. 2023. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu z výše popsaných důvodů ve výroku II. zamítl.8. Jelikož lze považovat (po kapitalizaci celého předmětu řízení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu) úspěch obou účastníků ve věci za srovnatelný, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z nich ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř.