31 C 308/2023-79 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 28 996,65 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřela s žalovanou dne 1. 11. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, na základě které poskytla žalované na její účet úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná čerpaný úvěr řádně a včas ve sjednaných splátkách po 643 Kč nesplácela, když dosud nic neuhradila, a proto byl úvěr zesplatněn. Požadovaná částka sestává z jistiny 25 000 Kč, dlužných úroků ke dni zesplatnění ve výši 1 825,65 Kč, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 500 Kč a pojistného 171 Kč. K posuzování úvěruschopnosti žalované uvedla žalobkyně, že u žalované počítala (mimo jiné) s měsíčním příjmem 8 100 Kč (celkově domácnost 24 400 Kč) a výdaji domácnosti v celkové výši 12 300 Kč, a disponibilní příjem žalované 950 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 29. 1. 2024, k němuž se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se omluvila). Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutečnosti: Podle smlouvy o úvěru ze dne 1. 11. 2022 č. , hodnota, (včetně úvěrových podmínek) měla žalobkyně na účet žalované poskytnout úvěr 25 000 Kč převodem téhož dne za poplatek 500 Kč s výší měsíční splátky 643 Kč na 66 měsíců, jak dále vyplývá i ze splátkového kalendáře. Navzdory písemné výzvě soud však žalobkyně tvrzený převod částky 25 000 Kč na účet žalované nedoložila, pouze interní doklad žalobkyně nazvaný potvrzení o vyplacení úvěru, který není důkazem prokazující převod peněž mezi dvěma účty ve smyslu zákona o platebním styku. Ve smlouvě bylo sjednáno také pojištění za 57 Kč měsíčně, ke které však absentují jakákoliv skutková tvrzení. Podle potvrzení žalobkyně o prověření úvěruschopnosti, které však není doplněno jakýmkoliv dokladem, žila žalovaná s jedním dítětem u rodičů a jediným jejím příjmem je rodičovský příspěvek 8 100 Kč doložený výpisem z účtu žalované, další (neznámý a nedoložený) příjem domácnosti 16 300 Kč a výdaje 12 300 Kč nebyly doloženy nijak, přičemž dle výpisu z účtu žalované je zřejmé, že se její konečné zůstatky na účtu pohybovaly okolo nulového hodnoty či pod ní (poslední zůstatek – 121 Kč). Dle přehledu úhrad žalovaná nic neuhradila. Dopisem ze dne 15. 3. 2023 byl celý úvěr zesplatněn. Dopisem ze dne 25. 4. 2023 odeslaným dne 26. 4. 2023 právní zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní upomínku.4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně sice uzavřela s žalovanou předmětnou smlouvu o úvěru, nicméně nedoložila, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalované a dále to, že by na jejím základě žalované poskytla částku 25 000 Kč.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi žalobkyní a žalovanou sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalované a že by jí převedla na účet tvrzenou částku 25 000 Kč. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (vizte nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uzavřená smlouva o úvěru tak je od počátku neplatná a žalovaná tak není povinna plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy. Žalobkyně také neprokázala, že žalované poskytla částku 25 000 Kč, a proto se žalovaná na úkor žalobkyně nemohla ani bezdůvodně obohatit ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Jelikož žalobkyně neprokázala žádný právní titul pro přiznání žalované částky, soud žalobu s odkazem na shora uvedené v celém rozsahu zamítl.8. Přestože žalovaná byla ve věci zcela úspěšná a měla by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnila a z obsahu spisu nevyplývá, že by jí nějaké náklady vznikly, soud proto ve výroku II. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.