31 C 352/2023-17 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobou podanou dne 10. 10. 2023 se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému, jakožto zletilému synovi, která mu byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 27. 9. 2013, č. j. 19 Nc 61/2013-20, podle kterého žalobce přispíval na výživu žalovaného částkou 4 000 Kč měsíčně s tím, že žalovaný v září 2023 po nesložení maturitní zkoušky nastoupil do práce a je tak schopen se sám živit.2. Žalovaný k věci v podání ze dne 13. 12. 2023 doložil vysvědčení ze Střední odborné školy , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , , právnická osoba, , dle kterého neprospěl ve druhém pololetí čtvrtého ročníku z českého jazyka a kromě toho doložil pracovní smlouvu se zaměstnavatelem , Anonymizováno, ze dne 18. 9. 2023. Žalovaný se k věci dále nijak nevyjádřil, nicméně z obsahu jím doložených listin má soud za prokázané, že od září 2023 je žalovaný skutečně zaměstnán.3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalobci jako otci žalovaného byla rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 27. 9. 2013, č. j. 19 Nc 61/2013-20, stanovena povinnost přispívat na výživu žalovaného částkou ve výši 4 000 Kč měsíčně. Žalovaný dne 18. 9. 2023 nastoupil do zaměstnání v SRN.4. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.5. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.6. Soud právně posoudil zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný prokazatelně nastoupil do zaměstnání a je tak schopen sám se živit, čímž žalobci ve smyslu § 911 o. z. k září 2023 zanikla vyživovací povinnost. Soud proto podané žalobě ve výroku I. vyhověl, přičemž rozhodl bez nařízeného jednání poté, co účastníky písemně vyzval k vyjádření s postupem soudu ve smyslu § 115a o.s.ř. s tím, že žádný z účastníku nevyjádřil nesouhlas s rozhodnutím soudu bez jednání.7. Přestože měl žalobce ve věci úspěch, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal.