31 C 395/2023-49 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 11 598 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného příspěvku vlastníka motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „povinné ručení“). Žalovaný jako vlastník neměl sjednané povinné ručení k osobnímu automobilu s objemem válců nad 1350 cm3 do 1850 cm3, reg. zn. , SPZ, (dále jen „vozidlo“), a to od 11. 10. 2021 do 28. 2. 2022, tj. 141 dní, dále od 1. 3. 2022 do 1. 6. 2022, tj. 93 dní, žalobkyně jej proto vyzvala k zaplacení příspěvků ve výši 6 627 Kč a 4 371 Kč, a dále dvou poplatků spojených s vymáháním příspěvků po 300 Kč (celkem 600 Kč).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 15. 1. 2024. Žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, a proto soud věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující skutkové zjištění: Žalovaný byl ve výše uvedeném období vlastníkem vozidla Renault Megane Break, reg. zn. , SPZ, , přičemž neměl k vozidlu sjednané pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (povinné ručení) v obdobích od 11. 10. 2021 do 28. 2. 2022 a dále od 1. 3. 2022 do 1. 6. 2022, tj. celkem 234 dní, a proto ho žalobkyně vyzvala k zaplacení dvou příspěvků do garančního fondu v celkové výši 10 998 Kč a kromě toho i k zaplacení dvou poplatků za náhradu nákladů na uplatnění nároků po 300 Kč (celkem 600 Kč). Následně byl žalovaný žalobkyní upomínán opětovně a byla mu zaslána předžalobní výzva právního zástupce žalobkyně.4. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný byl jako vlastník vozidla povinen dle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“), pojistit odpovědnost za újmu způsobenou jeho provozem, a vzhledem k tomu, že tak ve výše uvedeném období neučinil, měl dle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek vypočtený dle vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. (47 Kč za každý nepojištěný den), tj. celkem 10 998 Kč (234 dní x 47 Kč). Protože příspěvek nezaplatil, byl po výzvách žalobkyně povinen uhradit i náklady spojené s mimosoudním uplatnění práva na příspěvek (2 x 300 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj celkový dluh ve výši 11 598 Kč řádné nezaplatil, soud žalobě ve výroku I. rozsudku zcela vyhověl, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to dle § 1968 o. z. ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých příspěvků.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 598 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a u náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč. V dané věci se jedná o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč.