31 C 420/2023-47 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 14 149 Kč s příslušenstvím s tím, že její předchůdkyně, společnost , právnická osoba, a.s. (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou dne 30. 10. 2001 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované převodem na jeho účet částku 50 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit ve sjednaných splátkách, což řádně a včas neučinil. Žalobkyně vzala podanou žalobu před prvním jednáním zpět o část nároku specifikovaného ve výroku I., a proto soud řízení ve stejném rozsahu částečně zastavil podle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla uzavřena tvrzená smlouva o revolvingovém úvěru, neboť žalobkyně předmětnou smlouvu nedohledala, stejně tak žalobkyně ničím nedoložila čerpání revolvingového úvěru ze strany žalované, přestože ji k tomu soud nejprve písemně a poté i v rámci poučení při jednání dle § 118a odst. 3 o.s.ř. neúspěšně vyzýval. Prokázané je sice uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, nicméně nemůže být při neprokázaném vzniku tvrzené pohledávky předchůdkyně žalobkyně vůči žalované, nemohla tato být ani postoupena na žalobkyni. S ohledem na výše uvedené skutkové závěry neučinil soud z dalších provedených důkazů žádná další (pro věc relevantní) skutková zjištění.4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla prokazatelně uzavřena jakákoliv smlouva a tedy ani tvrzená smlouva o (revolvingovém) úvěru, stejně tak nebylo prokázáno jakékoliv poskytnutí finančních prostředků žalované ze strany předchůdkyně žalobkyně, proto nepřipadá v úvahu ani vznik bezdůvodného obohacení na straně žalované. Žalobkyně tedy neprokázala existenci právního důvodu pro přiznání žalované částky, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.5. Přestože byla žalovaná ve věci zcela úspěšná a měla by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnila a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by jí nějaké náklady dosud vznikly, a proto soud ve výroku II. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.