57 C 76/2024-17 — Okresní soud v Chomutově

1. Při odůvodnění tohoto rozsudku soud postupoval podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř., kdy uvedl předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci.2. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 31.1.2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 251 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaný byl v období od 17.12.2022 do 2.4.2023 vlastníkem - provozovatelem osobního motorového vozidla r.z. , Anonymizováno, , VIN , VIN kód, , č. technického průkazu , Anonymizováno, , když tuto informaci obdržela žalobkyně od Ministerstva dopravy. Vozidlo vedené v příslušném registru vozidel jako provozované, nemělo v období od 17.12.2022 do 2.4.2023 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení) dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném (dále jen „ZPOPV“). Žalobkyni tak vznikl podle ust. § 4 odst. 1 ZPOPV nárok na příspěvek, který se vypočte v souladu s § 4 odst. 3 ZPOPV jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 tohoto zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla. Současně platí podle § 4 odst. 4 tohoto zákona, že osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobkyně vyzvala žalovaného v souladu s ZPOPV k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období, sestávajícího ze základu příspěvku 93 Kč x 107 dnů a nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč. Ten však ničeho neuhradil. Žalobkyně se tak celkem domáhá zaplacení částky ve výši 10 251 Kč s příslušným úrokem z prodlení.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivní.4. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že podmínky stanovené § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), jsou splněny, pročež ve věci rozhodl bez nařízeného jednání.5. Z předložených listin soud po skutkové stránce zjistil, že žalovaný v rozhodném období od 17.12.2022 do 2.4.2023 byl vlastníkem/provozovatelem osobního motorového vozidla r.z. , Anonymizováno, , VIN , VIN kód, , č. technického průkazu , Anonymizováno, , s objemem válců motoru nad 2500 cm3, a že v tomto období pro uvedené vozidlo nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem. Toto vozidlo bylo pojištěno v období od 13.9.2021 do 1.7.2022 z titulu smlouvy uzavřené s , právnická osoba, . č. , hodnota, . Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení příspěvku ve výši 9 951 Kč (tj. 93 Kč x 107 dnů) a nákladů za uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč. Žalovaný však ve stanovené lhůtě, jakož ani později, na dlužnou částku ničeho nezaplatil.6. Po právní stránce soud žalobkyní uplatněný nárok posoudil jako nárok na zaplacení příspěvku za dobu, po níž bylo motorové vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu, podle § 4 ZPOPV ve spojení s § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 417/2017 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (výše denní sazby činí 93 Kč, tj. celkem 9 951 Kč za dobu 107 dnů). Dle § 2a téže vyhlášky žalobkyni v souvislosti s mimosoudním uplatněním práva vzniká právo na příspěvek ve výši 300 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou příspěvku (§ 1968 o. z.), vznikla žalovanému povinnost zaplatit nejen příspěvek a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, ale i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se výše úroku z prodlení stanoví.7. S ohledem na shora uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 838 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění dle § 11 písm. d) a.t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.9. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.10. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.