7 C 38/2024-24 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit jí částku 28 666 Kč spolu se zákonným úrokem z této částky od 13. 5. 2023 do zaplacení z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru ze dne 18. 3. 2022, kterou žalovaný uzavřel s žalobkyní jako věřitelem. Na základě smlouvy bylo žalobkyní poskytnuto žalovanému 17 000 Kč, které se zavázal uhradit ve splátkách spolu s částkou 13 906 Kč, jež představuje souhrnný poplatek. Žalovaný se zavázal úvěr splácet po 516 Kč týdně s tím, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy. Zároveň bylo sjednáno, že nejprve bude hrazeno na kapitalizovaný úrok a až poté na jistinu. Dále bylo ujednáno, že v případě prodlení nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaný splácel nepravidelně, žalobkyně tudíž částku uhrazenou ze strany žalovaného ve výši 2 240 Kč vydělila týdenní splátkou 516 Kč a vypočetla tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení. Splatnost pohledávky žalobkyně nastala ke dni 12. 5. 2023.Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.Žalobkyně se z jednání soudu neomluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora) taktéž bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.V podání došlém soudu dne 8. 2. 2024 žalobkyně soudu sdělila, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru, jehož zaplacení se v projednávané věci domáhá, s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to kontrolou v databázi Ministerstva vnitra, dále kontrolou předložených dokumentů vyplněných v evidenční kartě, kontrolou rodného čísla, dále přezkoumáním aktuálního počtu exekucí a rovněž kontrolou aktuálního stavu v insolvenčním rejstříku, kontrolou platební historie klienta u společnosti žalobkyně, dále vyhodnocením aktuální finanční situace dle poskytnutých podkladů a vyhodnocení příslušné lokality bydliště.Ze smlouvy o úvěru ze dne 18. 3. 2022 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 17 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet, jak je shora uvedeno, kdy se zavázal žalobkyni uhradit celkem 30 906 Kč. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že úvěrovanou částku převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Součástí smlouvy byly rovněž informace o spotřebitelském úvěru. Z evidenční karty podepsané žalovaným stejného dne vyplynulo, že žalovaný uvedl skutečnosti o svých poměrech, kdy uvedl, že je nájemníkem a je zaměstnán na plný úvazek jako servisní technik u společnosti , právnická osoba, . s čistým měsíčním příjmem 23 346 Kč. Měsíční výdaje žalovaného činí 11 339 Kč, kdy výdaje na bydlení činí 4 872 Kč, částka životního minima 4 360 Kč, nebankovní závazky činí 2 107 Kč. Dále žalobkyně doložila listinu označenou jako Informace ke smlouvě 62-440414, z nichž vyplynulo, že žalovaný uhradil celkem 2 240 Kč. Dále žalobkyně doložila předžalobní upomínku adresovanou žalovanému, jež byla dle předloženého potvrzení dne 8. 2. 2023 odeslána. Žalobkyně rovněž doložila kopie dvou výplatních pásek.Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, na jejímž základě obdržela od žalobkyně finanční prostředky v částce 17 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil celkem 2 240 Kč. Žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v evidenční kartě. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, jak je sbora uvedeno.Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, když žalovaný sice uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, na jejímž základě obdržel 17 000 Kč, přičemž na shora uvedený úvěr žalovaný hradil celkem 2 240 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala. Soud se však s touto argumentací neztotožňuje. Žalobkyně dle soudu této povinnosti nedostála, resp. neprokázala, že by této povinnosti dostála. Žalobkyně nedoložila (i přes výzvu soudu), že by se právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného úvěr splácet, a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, resp. doložila pouze příjmy žalovaného (dvě výplatní pásky), výdaje žalovaného však nebyly nikterak doloženy. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalobkyně dle soudu této povinnosti nedostála, resp. neprokázala, že by této povinnosti dostála. Žalobkyně sice dle evidenční karty po formální stránce učinila určitá zjištění, nicméně nijak nedoložila, že by tato vyplývala z objektivních podkladů, když žalovaný při soudním jednání uvedla, že žalobkyni při sjednávání úvěru výplatní pásky vůbec nedokládala, rovněž výše příjmů i výdajů tvrzených žalovanou neodpovídají výši uváděné v evidenční kartě. Nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovanou uvedených údajů ohledně jeho příjmů a