21 C 207/2025-73 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 3.7.2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 54 221,60 Kč s příslušenstvím z titulu nevráceného úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy č. , hodnota, uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. K vyplacení úvěru došlo dne 7.12.2023. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Ve smlouvě se žalovaný zavázal peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem. Žalovaný však vrátil pouze částku 23 688 Kč, zbytek dosud nevrátil.2. Podáním ze dne 24.7.2025 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to s odkazem na zjištění, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy pravomocně omezen ve svéprávnosti. Nadále žalobkyně požadovala po žalovaném bezdůvodné obohacení spočívající v rozdílu mezi vyplacenými a vrácenými peněžními prostředky, tj. částky 16 312 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 312 Kč od 12.11.2024 do zaplacení. Soud pravomocným usnesením č.j. 21C 207/2025-61 ze dne 31.7.2025 řízení zastavil co do částky 37 909,60 Kč s příslušenstvím.3. Opatrovnice žalovaného byla usnesením ze dne 30.10.2025 č. j. 21 C 207/2025-67 vyzvána, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení výzvy vyjádřila k připojené žalobě, a aby ve vyjádření uvedla, zda nárok uplatněný v žalobě žalovaná uznává, případně v jakém rozsahu, dále aby vylíčila rozhodné skutečnosti ve věci a aby označila důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Dále byla opatrovnice žalovaného usnesením vyzvána, aby se vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Opatrovník žalované byl zároveň upozorněn, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Opatrovnice žalovaného se nevyjádřila a soud její souhlas předpokládal. Rovněž žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila.4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání.5. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "ObčZ"), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. Z důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti:8. Z Dokladu o vyplacení úvěru ke dni 7.12.2023 plyne, že z účtu č. , RČ, byly odepsané dne 7.12.2023 peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a to na účet č. , č. účtu, , VS , var. symbol, .9. Z Výpisu z účtu č. , č. účtu, plyne, že majitelem tohoto účtu byl v měsíci listopadu 2023 žalovaný.10. Z Karty klienta plyne, že byly vyplaceny peněžní prostředky ve výši 40 000 kč a vráceno bylo celkem 23 688 Kč.11. Z výzvy ze dne 4.6.2021 plyne, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu.12. Z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 20.3.2024 č.j. 27 Nc 1405/2022-95 plyne, že soud omezil svéprávnost žalovaného na dobu nejdéle pěti let tak, že mimo jiné není schopen uzavírat žádné písemné smlouvy a smlouvy zavazující k opakovanému plnění, uzavírat smlouvy distančním způsobem, uzavírat smlouvy kupní, darovací či jiné. Jeho opatrovníkem byla jmenována , Jméno opatrovníka, , nar. , Datum narození opatrovníka, , bytem , adresa, . Z odůvodnění tohoto rozsudku plyne, že návrh na omezení svéprávnosti žalovaného byl k soudu podán dne 5.10.2022, a to babičkou žalovaného. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 18.4.2024.13. Soud vzal v daném případě za prokázané, že žalobkyně poskytla dne 7.12.2023 na bankovní účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. K tomuto dni byl, dle Výpisu z účtu, majitelem tohoto účtu žalovaný. Soud tak má jednoznačně a nepochybně za prokázané, že žalobkyně peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč vyplatila právě žalovanému, a ten se na její úkor bezdůvodně obohatil (§ 2991 ObčZ). Žalovaný vrátil žalobkyni celkem částku 23 688 Kč, zbytek dosud nevrátil, čímž porušil povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2991 odst. 1 ObčZ, a proto mu soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 16 312 Kč (rozdíl mezi vyplacenými a vrácenými peněžními prostředky).14. Podle § 1968 ObčZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.15. Dle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaná bezdůvodně obohatila), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupkyně žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 13.6.2025, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost se seznámit prostřednictvím své opatrovnice až dne 29.8.2025. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 30.8.2025. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 31.8.2025 do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 11,5 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě vyšší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 11,5 % ročně z částky 16 312 Kč od 31.8.2025 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).17. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.18. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 16 312 Kč s příslušenstvím specifikovaným v I. výroku rozsudku a žalovaný byl úspěšný co do částky 37 909,60 Kč s příslušenstvím. Je tak zřejmé, že by ve věci více úspěšnému žalovanému příslušelo právo na poměrnou část nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalovanému vznikly jakékoliv náklady řízení, soudu rozhodl tak, jak je uvedeno ve III. výroku tohoto rozsudku.19. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Z citovaného ustanovení vyplývá, že základním pravidlem je plnění rozhodnutím uložené povinnosti do tří dnů, a každé prodloužení obecné lhůty je tak výjimkou z uvedeného pravidla. Při úvaze o určení lhůty ke splnění povinnosti dle § 160 odst. 1 o.s.ř. je nutno vycházet z konkrétních okolností případu a osobních a majetkových poměrů účastníků. V souzené věci dluží žalovaný žalobkyni částku 16 312 Kč s příslušenstvím. Soud zohlednil skutečnost, že žalovaný je osobou omezenou ve svéprávnosti, jež je zastoupena opatrovníkem a určil jí delší lhůtu