23 C 235/2025-25 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doplněnou podáním ze dne 8.9.2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku ve výši 123 557,80 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její předchůdkyně , právnická osoba, ., IČO: , IČO, ( dále jen ,, předchůdkyně žalobkyně“), se žalovaným uzavřela dne 22.3.2023 smlouvu o půjčce, (dále jen ,, Smlouva“), na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku spolu s úrokem ve výši 12,90 % ročně splácet v 60 měsíčních splátkách po 3 406 Kč . Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně kladně vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splatit na základě informací získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů, předložila výpis z účtu žalovaného za období od 1.10.2022 do 31.12.2022.. Žalovaný zaplatil 30 301,31 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto došlo k datu 13.11.2024 k zesplatnění celé zápůjčky. Předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26.2.2025 postoupila na žalobkyni. Žalovaný přes výzvu žalobkyně dluh nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě ani ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil.3. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:Z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z deklarovaného příjmu ve výši 35 000 Kč, výdajů ve výši 19 541 Kč, a to splátek úvěru ve výši 4 761 Kč, výdajů na bydlení ve výši 7 360 Kč, výdajů ve výši 15 960, z toho splácení půjček 5 003 Kč, výdaje na bydlení ve výši 5 000 Kč, výdaje na živobytí ve výši 5 957 Kč.Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1.10.2022 do 31.12.2022 soud zjistil, že průměrný měsíční příjem žalovaného činil 23 367 Kč, ke dni 30.10.2022 činil zůstatek na účtu 7 237,88 Kč, ke dni 30.11.2022 částku 5 802,40 Kč, ke dni 31.12.2022 činil zůstatek na účtu 1 099,17 Kč. Z těchto výpisů lze identifikovat platbu výživného na dceru ve výši 6 000 Kč měsíčně . Z těchto výpisů nelze identifikovat platby žalovaného v říjnu 2022 dne 12.10.ve výši 3 000 Kč, dne 14.10.2022 2 platby v celkové výši 16 200 Kč, v listopadu 2022 platby dne 5.11. ve výši 3 000 Kč, dne 14.11.platba ve výši 6 000 Kč, 16.11. platba kartou ve výši 10 000 Kč, dne 22.11.ve výši 7 000 Kč .V prosinci 2022 nelze identifikovat platby dne 7.12. ve výši 5 000 Kč, dne 13.12 ve výši 7 500 Kč, dne 15.12. platby v celkové výši 27 000 Kč, dne 22.12. ve výši 2 500 Kč.Z Návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 22.3.2023 a Akceptace návrhu na uzavření smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se žalovaným dne 22.3.2023 uzavřela smlouvu o půjčce ve výši 150 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 12,90% ročně a žalovaný se zavázal k její úhradě v 60 splátkách po 3 406 Kč měsíčně počínaje dnem 22.4.2023..Z prohlášení o okamžité splatnosti závazku ze dne 13.11.2024 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění dluhu a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 132 981,46 Kč.Z oznámení ze dne 13.3.2025 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni.Z předžalobní výzvy ze dne 8. 4. 2025 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 153 405,49 Kč.4. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 22.3.2023 smlouvu o půjčce, na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku spolu s úrokem ve výši 12,90 % ročně splácet v 60 měsíčních splátkách po 3 406 Kč počínaje dnem 22.4.2023. Pokud jde o ověření úvěruschopnosti žalovaného, předchůdkyně žalobkyně vycházela z deklarovaného příjmu ve výši 35 000 Kč, výdajů ve výši 19 541 Kč, a to splátek úvěru ve výši 4 761 Kč, výdajů na bydlení ve výši 7 360 Kč, výdajů ve výši 15 960, z toho splácení půjček 5 003 Kč, výdaje na bydlení ve výši 5 000 Kč, výdaje na živobytí ve výši 5 957 Kč. Předloženým výpisem z účtu žalovaného za období od 1.10.2022 do 31.12.2022 soud zjistil, že průměrný měsíční příjem žalovaného činil 23 367 Kč a že ke dni 31.12.2022 činil zůstatek 1 099,17 Kč, tedy nedosahoval výše splátky. Z těchto výpisů lze identifikovat platbu výživného na dceru ve výši 6 000 Kč měsíčně, s níž předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného nepočítala. Z těchto výpisů nelze identifikovat platby žalovaného např. v říjnu 2022 dne 12.10.ve výši 3 000 Kč, dne 14.10.2022 2 platby v celkové výši 16 200 Kč, v listopadu 2022 platby dne 5.11. ve výši 3 000 Kč, dne 14.11.platba ve výši 6 000 Kč, 16.11. platba kartou ve výši 10 000 Kč, dne 22.11.ve výši 7 000 Kč .V prosinci 2022 nelze identifikovat platby dne 7.12. ve výši 5 000 Kč, dne 13.12 ve výši 7 500 Kč, dne 15.12. platby v celkové výši 27 000 Kč, dne 22.12. ve výši 2 500 Kč. Vzhledem k těmto platbám soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně řádně neověřila výdaje žalovaného. Žalovaný zaplatil 30 301,31 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto došlo k datu 13.11.2024 k zesplatnění celé zápůjčky. Předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26.2.2025 postoupila na žalobkyni. Žalovaný přes výzvu žalobkyně ze dne 8.4.2025 dluh nezaplatil.5. Podle § 2 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „ZSU“ ), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Dle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem..8. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění , ( dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného ověřila výpisem z účtu žalovaného jeho průměrný měsíční výdělek za období od 1.10.2022 do 31.12.2022 ve výši 23 367 Kč a platbu výživného na dceru ve výši 6 000 Kč , s níž však předchůdkyně žalobkyně jako s pravidelným výdajem nepočítala. Pokud jde o výpisy z účtu žalovaného, většinu jeho výdajů, kromě nákupu potravin, nelze identifikovat ( např. dne 14.10.2022 2 platby v celkové výši 16 200 Kč, dne 14.11.platba ve výši 6 000 Kč , 16.11. platba kartou ve výši 10 000 Kč, dne 22.11.ve výši 7 000 Kč, dne 13.12 ve výši 7 500 Kč, dne 15.12. platby v celkové výši 27 000 Kč). Ke dni 31.12.2022 činil zůstatek 1 099,17 Kč, tedy nedosahoval výše splátky. Žalobkyně nepředložila výpis z účtu žalovaného bezprostředně předcházející uzavření Smlouvy. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně řádně neověřila výdaje žalovaného a nesplnila řádně svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného, proto soud dospěl k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o zápůjčce dle § 2390 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU.11. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 150 000 Kč a žalovaný uhradil 30 301,31 Kč . Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plnění bez právního důvodu) ve výši poskytnuté a nesplacené jistiny 119 698,69 Kč , které je povinen podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU vydat. Soud tak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyn