24 C 149/2025-64 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 5. 2. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 22. 1. 2024 pomocí prostředků komunikace na dálku (na webovém portálu www., Anonymizováno, .cz) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše limitu 71 600 Kč. Žalovaný takto v období ledna až dubna 2024 vyčerpal celkem 28 089 Kč. Jelikož však nehradil řádně, požaduje po něm žalobkyně jistinu ve výši 27 956,55 Kč, poplatky ve výši 502,46 Kč, úrok (0,98 % denně) ve výši 32 353,22 Kč a poplatek za službu presto ve výši 449,82 Kč.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Z listiny nazvané smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že je datována 22. 1. 2024 a obsahuje ujednání o tom, že žalobkyně poskytne žalovanému převodem na účet úvěr do výše limitu 71 600 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky bude postupně vracet v denních splátkách spolu s placením úroku ve výši 0,983 % denně a dalšími poplatky. Tato listina však neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis žalovaného. Další skutečnosti soud pro níže vyložený právní názor nezjišťoval, stejně jako žádná skutková zjištění nečinil ze všeobecných obchodních podmínek, údaji o poskytovateli, informace pro spotřebitele a souhlasu se zpracováním osobních údajů.4. Z listiny nazvané autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že zde žalobkyně uvádí a dokládá k tomu výpis ze svého informačního systému, že totožnost spotřebitele ověřila prostřednictvím služby od společnosti Bankovní identita, a.s. Stále se však jedná o interní listinu a zda tak žalobkyně skutečně učinila, případně jaké informace obdržela, se z této listiny nepodává, stejně jako z ní není zřejmé, kdo údaje zde uvedené do interního systému žalobkyně zadal.5. Z listiny nazvané příloha: předpis denních splátek soud žádná skutková zjištění nečinil, když z ní není zřejmé ani jaké smlouvy se týká a nadto rozepisuje splátky od 23. 1. 2024, ačkoli první denní splátka podle tvrzené smlouvy měla být splatná do 30 dnů od uzavření smlouvy, tj. nikoli hned následující den.6. Z listiny uvozené slovy: obecné principy posuzování a filozofie společnosti soud pouze zjistil, že ze žalobkyně uvádí, jaká je její filozofie poskytování spotřebitelských úvěrů, avšak již se z této listiny nepodává ničeho, zda se touto filozofií žalobkyně řídila i při poskytnutí tvrzeného úvěru žalovanému, ani jaké konkrétní údaje přitom měla brát v potaz.7. Z listiny nazvané identifikované příjmy soud zjistil, že zde žalobkyně tvrdí, že ověřila příjmy žalovaného ve výši 28 970. Z listiny nazvané výpis o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že zde žalobkyně uvádí, že úspěšně posoudila úvěruschopnost žalovaného, k čemuž počítala s příjmy žalovaného ve výši 28 970, nebo 30 000, výdaji na půjčky 2 000 Kč, na bydlení 3 000 Kč a ostatními výdaji 1 000 Kč.8. Ze sdělení Fio banky, a.s. ze dne 8. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaný je majitelem a jediným disponentem účtu č. , č. účtu, a od žalobkyně obdržel platby v celkové výši 28 089 Kč. Pro nadbytečnost soud již žádná skutková zjištění nečinil z listiny nazvané přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, když se opět jedná o jakýsi interní dokument žalobkyně.9. Z předloženého e-mailu soud zjistil, že zde žalobkyně upomínala uživatele , e-mail, o úhradu 62 013,16 Kč.10. Z dopisu ze dne 20. 1. 2025 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně žalovaného vyzývá k úhradě dluhu ze smlouvy ze dne 22. 1. 2024 ve výši 62 013,16 Kč s tím, že pokud tak neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán 20. 1. 2025.11. Po zhodnocení shora uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, mohl soud pouze uzavřít, že žalobkyně disponuje osobními údaji žalovaného, tedy jménem, bydlištěm, rodným číslem a číslem jeho účtu a v období od ledna 2024 do dubna 2024 mu na tento účet poskytla celkem 28 089 Kč.12. Ohledně tvrzeného uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (prostřednictvím internetu) pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní [§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], přičemž neúčastí při jednání se vzdala dobrodiní poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně se omezila na předložení smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru a obchodních podmínek, avšak ani jedna z uvedených listin neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis a není tudíž zřejmé, zda osoba, se kterou žalobkyně komunikovala, je právě žalovaný v této věci.13. Třeba rovněž poukázat, že na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).14. Z § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu, jak vyplývá z textu citovaného ustanovení, je přitom nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o. z. a § 562 odst. 1, 2 o. z.). To by však nebyl tento případ, neboť ke sjednání smlouvy mělo dojít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku registrací na internetové doméně právní předchůdkyně žalobkyně. Tato forma přitom nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Nutno tudíž uzavřít, že v projednávaném případě smlouva, v níž měl být sjednán spotřebitelský úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. V § 104 zákona o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že nesplnění písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Zákon se zde přitom odchyluje od obecné úpravy stanovící, že právní úkon, který není učiněn ve formě stanovené zákonem, je neplatný (§ 582 odst. 1 o. z.), neboť v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru by sankce neplatnosti dopadla nepřiměřeně tvrdě na spotřebitele, který by tím ztratil výhodu splátek, a mohl by se tak dostat do obtížně řešitelné situace, když prostředky z úvěru již zpravidla použil a nemá možnost je bezprostředně splatit v celé výši – kdyby měl tyto prostředky k dispozici, patrně by úvěru vůbec nevyužil. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, tak, že nedostatek písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, pouze pokud by neplatnost způsobila zhoršení postavení spotřebitele, neboť požadavek písemné formy smlouvy je jednou z forem ochrany spotřebitele, jelikož smlouva v písemné formě zaručuje uchování pro spotřebitele nezbytných údajů, týkajících se splácení poskytnutých prostředků, kontaktních údajů věřitele, údajů o době trvaní úvěru, úrokové sazbě, výši splátek a dalších. V projednávaném případě, dle v žalobě tvrzené smlouvy, měl být úvěr již zesplatněn, resp. žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu a sankce neplatnosti smlouvy tak zhoršení postavení spotřebitele nezpůsobí. Pokud smlouva není v listinné podobě (resp. zachycena na trvalém nosiči dat), nelze již s odstupem času zjistit, zda smlouva (či obchodní podmínky) předložená soudu odpovídá té, která byla vystavena na internetových stránkách žalobkyně ke dni jejího tvrzeného uzavření.15. S přihlédnutím ke shora vyloženým specifikům daného případu považuje soud za nezbytné s nedodržením písemné formy smlouvy, v souladu s principy ochrany spotřebitele, spojit sankci absolutní neplatnosti dle § 582 odst. 1 o. z. Pokud by tak neučinil, pozbylo by ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, týkající se stanovené formy, svého významu.16. Dále z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatně